Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Ahoj Láďo

10. 11. 2016 15:03

   Jedno ráno jsme s týmem snídali. Zdálo se mi, že na stole ještě něco chybí, tak jsem se zvedl a vydal se pro to do lednice. Otevřel jsem dvířka a najednou mi zazvonil telefon. Viděl jsem, že mi teď u jídla volá jeden můj přítel, který nekecá kraviny, tak jsem mu to vzal a říkám: „Ahoj Láďo.“ Ozvěnou byl výbuch smíchu celého týmu.


   Pohledem týmu to vypadalo asi tak, že jsem se zvedl od stolu a šel jsem si povídat s lednicí. Otevřel jsem dvířka, kouknu dovnitř a říkám: „Ahoj Láďo.“ Jako by tam přímo seděl a čekal, až otevřu a pokecáme spolu. No jasně, v lednici je Láďa a čeká, až si na něj někdo z nás udělá čas.

   Jsem typický chlap, který zvládá jednu činnost, tedy žádný ženský multitasking. V momentě, kdy jsem přijal telefonní hovor, přestala existovat otevřená lednice, účel mojí šťáry v ní, tým za zády, zbytek světa, … Prostě jsem se soustředil jen na Láďu na telefonu.

   Ale byl to dobrý joke. Když se vše vysvětlilo, smáli jsme se znova té situaci. Celkově je v týmu spousta legrace. A Láďa s námi zůstal, přijali jsme ho do naší rodiny. Často otevíráme lednici a voláme: „Ahoj Láďo.“ A Láďa je fajn, ale občas zlobí. Onehdy z lednice hodil po naší jedné týmačce jogurt. Skoro se i trefil, prevít jeden. A neuklidil to po sobě, chudák týmačka, musela to po něm sbírat.

   Láďa je z Moravy, typickej Moravák. Občas jsou v týmu i další, ne vždy naši kamarádi. Někteří jsou až z Japonska, ale s těmi si moc nerozumíme. To víte, jazyková bariéra. Třeba takovej Samoseto. Co chvíla něco provede, nechce se k tomu přiznat, je to takovej šotek, šmejd jeden. Ale jsou i horší Japonci, nechci všechny jmenovat, snad jen toho Kaziseto. Ten mi přijde, že je snad všude, i tam, kde bych ho vůbec nečekal. Stále si s něčím hraje, takovej hračička, až se občas bojím toho, co si zase vezme do ruk a co z toho bude. Snažíme se před ním věci schovávat, do skříní, do kapes, do krabic, za dveře, prostě mimo dosah jeho neposedných rukou, ale on má snad prsty všude.

   A těch skřítků a postaviček máme na centrech spousty. Na Vesmíru dostaly dokonce jména všechny věci. Tedy nejen počítač na recepci, ale i třeba velká pánev v kuchyni a jiné. Někdy je ten náš svět takovej fantasy.

   A tak chci tímto článkem pozdravit všechny Ládi z lednice, Japonce a Maďary, skřítky ze spíží, duchy a doušky z malých cimérek, rarášky a meluzíny z komínů a další. Náš svět, ve kterém s dětmi a mládeží žijeme, není obyčejný, je plný překvapení a příběhů, stačí jen zavřít oči a naslouchat.

 

Zobrazeno 2684×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio