Pro rejpaly přidávám ještě bonus - Exercicie na Mentorelle

Bohoslovci každý rok prožijí jeden týden exercicií. Ani tady v Itálii to není jinak. Měli jsme možnost je strávit v nádherné přírodě v okolí kláštera Mentorella (www.mentorella.it) na přelomu září/říjen. O kráse může svědčit fakt, že toto místo bylo vyhledávané papežem Janem Pavlem II., který sem často i inkognito, jezdil. I papa Benedikt tu byl, jak je možné vidět na fotkách v sakristii. A nějaké údaje? 60 km na kole z Nepomucena, tj. asi 45 km od konce Říma, pod vrcholem hory Monte Guadagnolo (1218m.n.m.), na kterém je stejnojmené městečko.

A co tam tak můžou ti ctihodní pánové bohoslovci dělat? Okolo nejsou žádné hospody, kina, pláže, není tam pak nuda?

---

 

Ne, exercicie je velmi vzácný čas, kdy po vás nikdo nic nechce. To se podaří pouze jednou za rok, kdy vypadnete z města, od internetu, od lidí, od představených a ve skrytu hory nad klášterem, kde končí cesta, kde moc lidí nepotkáte. Snažíte se držet silencium, ale znáte to, ukecaní lidi jako já to mají těžký. Taky se můžete dosyta vyspat, rád na to vzpomínám, když ráno začínáme v kapli v 5:55.

Začínali jsme před osmou RCH v kostelíku, kdo nechtěl dlouho spát jako já, vyrazil na východ slunce. Ráno jedna a odpoledne druhá přednáška, denně tři jídla, společný breviář, mše svatá a hodina tiché adorace. Zbylo dostatek času dopoledne i odpoledne na to, abychom mohli přemýšlet o svém životě, hledat Boha, číst a já nevím co se všechno na exerciciích dělá. Provázel nás otec Adrian oPraem a výborně vařila naše nepomucenská sestra Vojtěcha SCB.

Příroda přímo vybízela k zamyšlení, třeba ranní výstupy na Monte Cerella (1203), kdy v šeru jdete stezkou Jana Pavla II., připomínající spíše stezku kravského lejna a to díky množství krav okolo. Najednou v zemi nikoho začal lov asi divokých králíků, okolo štěkali a pobíhali psi, práskaly brokovnice a já jsem stál sám na vrcholku hory a v dálce se prodíraly první paprsky slunce. Hukot. Nebo jsme byli svědky velkého požáru na protější hoře nad kterým lítalo několik helikoptér. Nebo hned za klášterem je jeskyně, kde dva roky žil svatý Benedikt, přez údolí je Subiaco, prostě požehnaný kraj.

Jel jsem tam spolu se dvěma spolubratry na kole, byl to pro mě docela záhul. Když jedete z nuly do dvanácti set, občas pracně vyšlapete krpál, abyste to vzápětí srazili sjezdem dolů. Ale přežili jsme to, i když dolů to jede fakt hustě. Ostatní jeli auty. Nikdo by tu v zimě nehádal půl metru sněhu, když tu bylo tak krásně.

Krásné exercicie. Přeju každému z vás, nejen těm ctihodným pánům, něco takového prožít, udělat si čas na Boha a na sebe.














Několik málo foteček, komentář není myslím potřeba.