Jak jsem ministoval papeži

Další zápisek je taková naše osobní bohoslovecká pecka. Asi před dvěma týdny jsme se dozvěděli, že bychom měli možnost ministrovat papeži při mši svaté v nemocnici sv. Jana Křtitele v Římě, kterou spravuje řád Maltézských rytířů. Domluvil to jeden kněz, který tam působil. Byla to jedinečná příležitost, protože tam nemají žádnou ministerku a tak to bylo volný. Ale vypadalo to příliš neskutečně, anež bychom tomu plně věřili.

---

 

Ale čas plynul a byl pátek 30.11. V 16:00 přijela dodávka maltézských rytířů, aby nás jedenáct bohoslovců odvezla (muselo jet ještě jedno osobní auto, páč jsme se tam všeci nevlezli). V nemocnici jsme v klerikách čekali na nácvik, později přijel papežský ceremonář don Guido Marini a x dalších sympatických pánů a začalo nacvičování. Mše probíhala ve velkém venkovním stanu a cvičení se zúčastnili nejen ministranti, ale taky dlouhá šňůra vozíčkářů a jinýho osazenstva nemocnice. Dostali jsme se na řadu kolem sedmé. Ceremonář si vzal hlavní slovo a vše korigoval, ostatní jeho pomocníci ceremonáři (fajn chlapi) si rozebrali zbytek. Jeden se věnoval těm okolo oltáře, druhý zase těm pod oltářem, šlo vidět, že to nedělaj poprvý. Dostal jsem za úkol přinešení kalicha a pak svíčku, čtyřknotku, stát pod oltářem od proměňování, svaté přijímání až po doprovod Eucharistie do provizorní kaple. To znamenalo, že budu v těch nejdůležitějších okamžicích jedna z nejbližších osob papeži. Když skončil nácvik, vedený profesionálně, ale laskavě, ceremonář k nám přistoupil a mluvil o jedinečnosti přítomnosti s papežem u slavení Eucharistie. Velmi jemně hovořil o vnitřních i vnějších postojích (mě to pak kluci překládali) a taky řekl, abychom měli všichni stejný římský kolárek a pak se podíval na mě, a řekl, že se mám taky upravit. Pak jsme se rozloučili a jeli domů, nadšení, že můžeme být všichni přítomni mše svaté s papežem, nejen několik vyvolených, jak se to zpočátku zdálo. Ještě jsme netušili, jak to bude složitá sobotní příprava.

V sobotu ráno se vydalo šest bohoslovců koupit římský kolárek. Stál celkem 14€, většinou jsme ho měli poprvý na krku a já jsem ani netušil jak se nasazuje. Druhá legrace byla, když jsme se domlouvali se sestrou Bohdanou, aby nás stříhala, no nic není zadarmo. Hodinu a půl mě stříhala, totiž v minulosti brala kluky jen strojkem. V Nepomucenu mě nemohli poznat, v kapli jsem při nešporách domotal co se dalo, tak to přičítali k tomu, že jsem rozhozen tím, co se blíží. Večer kluci balili dárkové balení piva a vánočky pro papeže, sestry praly rochety a přišívaly bryndáky do římských kolárků.

V neděli mše začínala v devět, my jsme startovali v 6:45. Měli jsme dostatek času na generálku. Velký ohlas jsem vzbudil novým účesem, takže mě ceremonář drbal po hlavě, usmíval se a celkově jsem měl u nich dobrý oko. Vlastně všichni jsme byli vyparádění a sjednocení, skoro jako legionáři. Papež Benedikt XVI. přijel před devátou, každého z nás pozdravil a krátce s ním promluvil. Najednou tu byl před námi, laskavý postarší muž, bylo to tak rychlý, že jsem si ani neuvědomoval přítomnost Petrova nástupce, náměstka samotného Krista. Divil se, že jsme všichni češi, že je nás tolik.

V devět jsme se dali do pohybu, v průvodu ministerka, tři ceremonáři a papež, víc nikdo. V kapli bylo několik set lidí, hodně maltézáků a nemocných, nějakej biskup, řeholnice a ochranka. A šlo to podle harmonogramu, průvod, přivítání, bohosloužna slova, …, nakonec jsme nic nezvrtali. Přenášela to televize a tak nás v Nepomucenu sledovali představení a sestry. Stál jsem se svící pod oltářem, tak tři metry před papežem a mohl jsem sledovat jeho každý pohyb, myslím, že mše byla jedna velká modlitba, která se nedá popsat, psát se dají pouze okolnosti.

Po skončení mše svaté se papeže ujali maltézáci a ti ho odvedli na vizitu nemocnice, spěchalo se, protože za chvíli už měl papež mít Anděl Páně ve Vatikáně. Naše společná fotka s papežem nešla udělat, tak jsme se vyfotili alespoň s Marinim. Rozloučili jsme se se všema ceremonářema a kostelníkama a pak jsme postávali na chodbě a venku, abychom viděli papeže odjíždět. Když projížděl okolo, ještě nám bohoslovcům zamával. Myslím že jsme zapůsobili velmi dobře, že snad budeme moci se ještě někdy zúčastnit papežské liturgie, alespoň se tak tvářili. Bylo to po mnoha letech, kdy bohoslovci z Nepomucena mohli papeži ministrovali, nic standartního. Zabodoval jsem i já, že jsem se nechal ostříhat. Dostal jsem od jednoho ceremonáře maltézskou ročenku a tak si říkám, že tato mše s papežem za ty vlasy stála.

Tři fotky jsou z www.photo.va , tam jsou i všechny ostatní z tohoto dne.

A co říkalo Radio Vaticana?
Vatikán. Na první neděli adventní dopoledne navštívil Benedikt XVI. nemocnici sv.Jana Křtitele v římské čtvrti Magliana. Svatého otce přivítal fra Andrew Bertie, velmistr Suverénního vojenského a špitálního řádu Maltézských rytířů - řádu, který nemocnici spravuje - a, samozřejmě, pacienti a jejich příbuzní, lékaři a zdravotníci. Za účasti asi 350 lidí pak v 9h dopoledne Benedikt XVI. slavil eucharistii v jednom z pavilónů této nemocnice, která má kapacitu 240 lůžek. Potom navštívil resuscitační oddělení s 15 lůžky, kde se u každého pacienta a jeho nejbližších zastavil. V poledne pak pronesl obvyklou promluvu před modlitbou Anděl Páně z okna své pracovny nad svatopetrským náměstím.

(mig)