V dalším, tentokráte předvelikonočním, příspěvku bych si rád vzal na paškál naše hodné sestřičky boromejky, které se o nás vzorně starají. Často jdou vidět pouze plody jejich práce, takže je potřeba nějakou cestou poděkovat. Nevím zda je to správná cesta, psát něco takovýho na blog, když většina čtenářů Nepomucenum nezažila, ale díky občasným písemným výlevům mého „já“ jste tu vlastně doma. A kde nestačí slova, následuje fotečka. A na konci je bonus – malá anketa.

(četba  při rekolekci)

---

Našich let bývá úhrnem sedmdesát, u toho, kdo je při síle, osmdesát. Tento krásný verš 90. žalmu se nedá aplikovat na bohoslovce, kteří se střídají v Nepomucenu po několika málo letech. Ale ani sestřičky, které tu obvykle bývají delší dobu, tu také tak dlouho nevydrží, takže si jej necháme na pondělní modlidbu RCH čtvrtého týdne a budeme se věnovat našim sestřičkám, které jsou našimi anděly strážnými.

(Raccolta - sbírka potravin na potřebné)

Sestry sv. Karla Boromejského přišly do koleje v jubilejním roce 2000. Mají zde svůj vlastní domeček, který je v porovnání s kolejí asi jako krabička zápalek k banánovce. Taky proto tu jejich počet nedosahuje dvouciferného čísla, které by ostatně vzhledem k dnešní situaci s lidskou odpovědí na Boží volání, bylo spíše z oblasti duchovního sci-fi. Momentálně se jich v prostoru Nepomucena vyskytuje osm, nepočítám-li do toho občasnou krátkodobou návštěvu na kus řeči, dobrýho jídla nebo turistickýho vyžití. To číslo je na první pohled poněkud vysoké, proto si uděláme u našich sester malou návštěvu.

(sestřičky si umí udělat legraci, i samy se sebe - příspěvek do mikulášského večera)

Na zhruba čtyřicet až šesedát lidí, jejichž počet kolísá jak index pražské burzy, to není zase tak moc. Jedna sestra se stará o prádelnu, kde se pere a žehlí větší část našich „svršků“ (menší část „spodků“ si obhospodařujeme sami). Prádlo, nacpané do speciálního pytlu, se háže do pojízdného kovového vozíku, který mi tvarem připomíná důlní železnici. K zařízení prádelny patří ještě mand, šicí stroj a kdoví co dalšího.

(práce v prádelně je nekonečná) 

(paní Jarmila z Fun Club Nepomuceno)

Dvě další sestry se starají o naše hladové krky. Člověk, který do dané problematiky trochu dělá, tak ví, že kněz (a bohoslovec taky) je vděčný strávník, na kterém jde vidět jeho apetit a um kuchaře. Sestry vaří výborně, máme s výjimkou čtvrtka a neděle italskou kuchyni. Například já jsem si koupil váhu, aby na mě někdo dával pozor, když to nedokáže moje levice ani pravice. Ale váha má malou vůli (nebo já?), ještě že jsem si ji koupil s maximem 160kg.

(příprava na oběd)

(další naše hodná žena z Fun Clubu)

Další sestra pracuje u nádobí, šéfuje myčce a dvěma pomocníkům, kteří šudlí talíře a podávají „koš“ nebo „zuby“ (toto jsou odborné termíny volitelného příslušenství myčky). Průměrný strávník během oběda použije osm kusů servisu, k tomu je potřeba připočítat černé nádobí a nádoby a misky s jídlem na každém stolu. Nehledě k specifickým přáním, která přicházejí každý den. A když konečně projede poslední várka, tak je potřeba šůrovat podlahu, vše uklidit, utřít a pomale jít chystat další jídlo.

(právě je do myčky zasunut "koš")

(a toho nádobí někdy je) 

(a co toho ctihodní páni spotřebují ... ) 

Pátá sestra obsluhuje vrátnici a dálkové ovládání vrat. Tato práce je příliš obyčejná a nudná. Sedíte každý den hodiny a hodiny ve skleněné přetopené kukani a práce málo, ale jakmile se začtete do knihy nebo ponoříte do učení, už vás něco vyruší, třeba prásknutí dveří necitlivého odchozího.

Někdo namítne, co ty další tři sestry? Takže jedna je tu studijně, asi jako my bohoslovci, ale ve vyšším levelu. Další si přijela na chvíli odpočnout, je tu svěží vzduch, fajn lidi a hlavně „Svaté město“. Avšak anděl strážný (to když vidíte tu pracovitost, úsměv, radost, bílý hábit, do toho hodiny v kapli a růženec chozený okolo domu nebo v lurdské jeskyňce, tak nemáte na jazyku jiné slovo) toto nedokáže. Neustále hledá příležitost k drobným, nebo taky „mega“, skutkům lásky. Například s jarem ožily naše záhonky okolo domu a prokoukl asfalt pod jehličím, to je taková horká aktualita.  Dalším skutkem lásky je vlídné slovo a modlitba za všechny naše zkoušky, nejen ty školní.

I přes obrovské nasazení by na to naše sestřičky nestačily, aby se o vše dokázaly postarat. Proto tu několikrát do roka jezdí několik žen zralého věku, můžeme říct, že je to takový „fun club Nepomuceno“. Obvykle je to nějaká maminka řeholní sestry, rodná sestra kněze, nebo nějak jinak. V tuto dobu tu jsou tři, jedna pomáhá v prádelně, druhá v kuchyni a třetí dělá úklid. I s nimi si člověk občas užije legrace.

 

(práce nikdy nekončí, ale s úsměvem se daří líp)

Sestřičky jsou obvykle ženy činu, ne výmluvných slov nebo pózování pro fotografa. Přes to všechno se podařilo ulovit nějakou tu fotku a hlavně udělat takovou malou anketu. Díky ochotné spolupráci se můžete trošku dozvědět o tom, čím žijí, co je zaujalo nebo jakou preferují barvu. Dovolím si poznamenat jednu zajímavost. Sestry jsou z kongregace sv. Karla Boromejského, milosrdenství a mariánská úcta to v anketě podtrhuje.

ANKETA:

KNIHA KTERÁ MĚ ZAUJALA:

Bible, Znovu začít od Krista, Otec Arzenij, Kříž jsem nesl, kříž jsem hlásal, Lectio divina, Modlit se Boží Slovo, Pokojně v protikladech (P. Arrupe), Chasidské povídky, K jádru křesťanství (C. S. Lewis), Lidský vztah jako součást profese (K. Kopřiva), Ježíš Nazaretský (Benedikt XVI.), Přímluvná modlitba, Návrat ztraceného syna (H. Nouwen)

 

OBLÍBENÁ PASÁŽ Z PÍSMA:

Ž 8; Ž 23, Ž 62; Ž 139; Mt 7,12; Mt 6, 19-21; Mt 7, 13-14; Lk 15, 11-26; Poslední večeře Páně, 1 Tim 2,15

 

OBLÍBENÝ SVĚTEC, SVĚTICE:

Marie – Matka Boží – 3x, Terezie Martinová – 2x, sv. Petr – 2x, sv. Notburga, sv. Faustina Kowalská, sv. Karel, sv. Dymas, sv. Alžběta, sv. Kateřina Sienská, sv. František Saleský

 

OBLÍBENÁ OSOBNOST:

Matka Tereza, Jan Pavel II. – 2x, Benedikt XVI. - 3x, Marek Eben, Táňa Fišerová, Jiří Čunek, Vojtěch Kodet, Mahátma Gánhdí, kard. Giovanni Coppa, kard. Tomáš Špidlík, bratr Roger

 

MOJE NEJBLIŽŠÍ ZASTAVENÍ KŘÍŽOVÉ CESTY:

1 – Ježíš odsouzen na smrt, 4 - Marie se setkává s Ježíšem – 2x, 6 – Veronika podává Ježíši roušku - 2x, 10 – Ježíš zbaven šatu, 14 – Ježíšovo tělo položeno do hrobu

 

CO MI UDĚLALO V POSLEDNÍ DOBĚ RADOST:

Setkání, nedělní pouť po sedmi basilikách, pobyt v Nepomucenu, vnímání tiché radosti ze života i v těžkostech, pozorování ptáčka červenky, nedá se to psát do časopisu

 

Nejmilejší římský kostel:

basilika Anastázie, Sv. Kliment, Santa Maria Maggiore – 2x, kaple sester v Nepomucenu, basilika Sv. Jana Lateránského – 2x, Santa Agnese a Navona

 

oblíbená barva:

medová, zelená – 2x, šedá, bílá, červená – 2x, modrá - 3x , hnědá, všechny