Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Univerzálnost Církve viděna v jedné třídě

14. 6. 2009 15:05
Rubrika: z Říma

Pomalu nám končí druhý ročník teologie na Lateránské universitě, ještě několik týdnů zkouškového a jedeme na prázdniny. Kam, to jak kdo. Chtěl bych v tomto příspěvku přiblížit složení naší třídy, protože hovořit o univerzálnosti Církve je jedna věc, vidět ji a zažít v praxi je druhá. Jsem vděčný za tuto zkušenost na vlastní kůži.


Letos nás bylo v naší třídě 69 spolužáků, celkem z 25-ti zemí. Každý rok se počet různí, protože občas je někdo poslán na pastorační praxi, nebo odejde z jiných důvodů. Letos se jeden spolužák ze Samoy (ztracené ostrovy někde v Tichém oceánu, na opačném konci světa) vrací domů. Seminář zde v Římě, kde prožíval formaci, byl zrušen a jeho biskup ho povolal na poslední ročník teologie zpět do vlasti. Jerry měří skoro dva metry, postavou připomíná Golema, váží alespoň 150 kg, ale když nám to říkal, byl úplně na měko. Na ostrově, kde se narodil, žije 1500 lidí, vesměs v chudých podmínkách. Maminka je protestantka a otec katolík. A toto je jen jeden vzorek za naší třídy.


Až zde v Římě jsem si uvědomil, že jedna z cenných zkušeností je zažít univerzálnost Církve na vlastní kůži. Žádná teorie, ale být spolu, modlit se, naslouchat si a objevovat společné bohatství. Toto se nám povedlo díky dvěma spolužačkám z USA, které přišly studovat do Itálie teologii, protože jak říkala Sára, je to pro ně výhodnější. Studium dvou studentek v Římě, včetně bydlení, jídla, cestovného a kapesného, je levnější než studium jedné osoby v USA. A ony dvě přinesly do spíše povrchních vztahů mezi spolužáky, jak to vidíme v jiných třídách, něco kolektivního, byť trochu jak v legraci říkáme „amerického“. Dvakrát ročně pořádají spolu s několika spolužáky festu, v prosinci pro naši třídu a v červnu pro celou teologickou fakultu. Rebecca vyrobila webové stránky naší třídy, kam umísťuje důležité texty a každodenní nahrávky přednášek. Na jaře zase holky daly do kupy annulario naší třídy, takže každý máme pěknou knížečku se jmény, fotkami, adresami a jinými užitečnými informacemi o našem ročníku. A dělají toho daleko víc. Já je v tom obdivuju, ale občas je to i na mě silné kafe, když například jedou na spontánní výlet lyžovat do hor nebo sjíždět na raftu divokou řeku. Jak říkal jeden učitel z naší university, takové společné akce na Lateráně nebyly a byl by rád, kdyby to pokračovalo i po nás.


A právě na různých mimoškolních setkáních můžeme navazovat vztahy, které se pak prohlubují a můžou trvat celý život. Najednou získáme zázemí na různých místech světa a vidíme, že naše životy jsou podobné a že máme stejného Boha, jen formy života jsou jiné.


Jak vypadá taková festa? Například teď na konci roku jsme měli zázemí v semináři Maggiore římské diecéze. Bylo nás zhruba 100 a skoro desítka učitelů. Mnozí z nich se omluvili, jako třeba děkan, že by rádi přišli, ale nemohli. Postávali jsme v hloučcích a pomalu jsme se připravovali na společný oběd. Obědvali jsme u stolů v zahradě, napříč třídami či funkcemi, takže učitelé netvořili bájný Olymp u jednoho stolu, ale byli mezi námi. Po obědě a občerstvení jsme udělali společnou fotku a pokračovali v různých skupinkách. Někteří hráli společenské hry, jiní tancovali v rytmu bongo bubínků, které byli v režii nejen kluků z Afriky, další si povídali. Zakončili jsme to mší svatou, kterou celebroval učitel kanonického práva a kterému za zády stál učitel liturgiky. Bylo to takové vyvrcholení celého společného roku.


A abych se dostal trochu ke spektru našeho třídního společenství, takže jak jsem napsal, letos je nás 69 studentů, z toho jsou 4 laici a zbytek tvoří řeholníci, řeholnice a bohoslovci. Co se týká pohlaví, tak ženy jsou 3 laičky a 7 řeholnic, nás chlapů je 59. Kromě toho, že jsme z různých 25-ti zemí, tak jsme taky z 25-ti společenství. Stejně jako některé exotické země (Samoa, Irák, Haiti nebo Burkina Faso) jsou i některé exotické řády a kongregace (jednak oděvem, jednak počtem členů nebo charismatem). V jedné třídě je zastoupeno pět svetadílů. Lišíme se taky věkem, nejmladší jsou Chorvati, Renato má myslím 23 let. Ale ve třídě je taky dost pozdních povolání, zejména mezi řeholníky. Dost spolužáků má nějakou školu, podobně jako já jsem dělal architekturu, tak Giuseppe je strojař. Ale ne všichni studovali, karmelitán Francesco pracoval roky v prodejně pizzy nebo něco podobného. Někteří mají docela dlouhou formaci, v Africe studují skoro dvojnásobně dlouhou dobu, jak filosofii, tak teologii. A těch osobních rozdílností je taky hodně, jedna spolužačka má vyléčenou rakovinu. Další pochází z velké rodiny, ale praktikující katolička je sama. Někdo ze sourozenců je ve vězení za pedofilii, jiní mají homosexuální svazky a podobné úlety. Samostatnou kapitolou by mohla být migrace. Zejména spolužáci z USA mají kořeny buď v Evropě nebo ve Vietnamu. Nebo když máte evropsky vypadajícího Brazilce. Dodnes jsem například nenašel odvahu se zeptat své spolužačky z jazykového kurzu, která pochází z Číny, jestli patří k podzemní nebo státní církvi. Ale říkala mi, že na prázdniny nemůže domů, protože už by nedostala povolení vrátit se do dalšího ročníku.


Naším společným jazykem je italština, ale mnoho spolužáků si pomáhá angličtinou nebo španělštinou. Jazyků, které je však možné zaslechnout ve třídě je mnohem víc. Sedíme vedle sebe a nakolik nám to jazyková bariéra dovolí, tak jsme schopni se sdílet. Po těch zdvořilostních oťukávacích frázích se míří na hlubinu a já jsem s údivem zjistil, že život prožíváme stejně. Jsem vděčný svému biskupovi, že mi umožnil tuto jedinečnou zkušenost prožít v praxi. To čemu se říká univerzální Církev.


Seznam zastoupených zemí:
Argentina (1), Burkina Faso (1), Brazílie (2), Česká Republika (3), Ekvádor (3), Francie (3), Haiti (2), Chorvatsko (2), Indie (3), Indonésie (5), Irák (1), Itálie (22), Jižní Korea (1), Keňa (1), Kolumbie (2), Mexiko (4), Nigérie (2), Paraguay (2), Rakousko (1), Rumunsko (1), Samoa (1), Senegal (1), Španělsko (1), Tanzanie (1), USA (3)

Zobrazeno 2229×

Komentáře

cpt

Děkuju. To je milé vidět nějaké fotky ze studií v Římě. Moc mě to zajímá. Hodně sil do zkouškového. Marie

LiduškaŠ

Jurisi, díky za tvé postřehy z věčného města. Moje představa o církvi tak dostává jiný rozměr.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio