Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Zkoušky skončily, poděkovat a hurá na prázdniny!

5. 7. 2009 11:13
Rubrika: z Říma


Tak jsem složil poslední zkoušku. Přišlo to nějak náhle. Zkouškové na Lateráně začalo přípravným týdnem na konci května a zkoušky byly od června až do 3. července. Zapisovat se dalo zhruba měsíc předem, ale jako obvykle, univerzitní internet stávkoval, síť byla přetížena a jen ti, kdo měli štěstí, si mohli něco zapsat. Potřebovali jsme si předměty zapsat podle toho, jak jsme si to naplánovali, protože jinak se systém neptá a zbydou na vás třeba zkoušky den co den. Naštěstí po půlnoci se to podařilo, první krok jsme udělali.


Se spolubratrem jsem si napsal zkoušky na stejné termíny, protože jsme se vždy večer před zkouškou sešli a on mi zopakoval to nejdůležitější, abych v tom tolik nelítal. Mě to moc pomohlo. Dělali jsme šest zkoušek (Církevní právo, Morální teologii, Eschatologii, Exegezi Starého Zákona, Církevní dějiny a Liturgiku), s Boží pomocí se mi je podařilo udělat všechny, až na Liturgiku, takže září to jistí, jak se říká. Někdo září, jiný v září.
Postupně to šlo na mozek, být doma, na pokoji teplota okolo 30°C, čumět do skript a drtit se. Mě to moc nešlo, občas jsem se přistihl, jak pozoruju radiátor, jak si čmrkám tužkou po papíře, myslím na to, co se děje doma a podobně. Myslím že mi mnohý student rozumí. 
Začátek zkouškového ještě šel, ale jak se blížil konec a zejména, když už někteří měli po všem, bylo to větší a větší utrpení. Nejtěžší to bylo na poslední zkoušku. Už nás byla v koleji polovina, neustále někdo odjížděl a vy máte zítra něco přednést. Odpočítal jsem čas, říkal jsem si, už jen 18 hodin a je to za mnou.
A pak přišel i pro mě poslední zkouškový den, nestíhal jsem přípravu, tak nebyl čas se stresovat. To až u školy, když jsme potkali spolužačky, které nám řekli, že učitel už končí, že to dnes bral docela hopem. Skoro jsem bral schody po dvou, hercna se rozkmitala a ruce mi tuhly. Naštěstí tam byl ještě jeden spolužák a tak učitel nemusel čekat, jinak by si nás asi vychutnal. Naposledy jsem mrknul na nejdůležitější informace a už jsem šel dovnitř.
Učitel mi ukázal hromádku otázek na stole, šáhnul a vytáhl jednu z nich, krve by se ve mně nedořezal, zrovna to, co jsme považovali za outsidera, co on probral během jedné hodiny – Micheáš. Ale po počátečním šoku a při čtení úryvku jsme si začal vybavovat informace a nakonec mě profesor ani příliš nepuštěl ke slovu a vysvětloval mi konotace, které jsem netušil a které jsem neslyšel ani na přednášce, krásně to zapadalo do toho, co mi příliš nebylo jasné. A najednou jsem byl venku ze třídy s poslední zkouškou v kapse a obrovskou radostí a zmatkem, protože jsem najednou nevěděl, co mám dělat. Zkoušky skončily a já měl v životě prázdno, bylo to takové náhlé.



Druhý den jsem si udělal pouť na kole do Fossanovy na poděkování za milost za uplynulý rok v Itálii. Byla to pouť se vším všudy. Jednak jsem v noci málo spal, takže už na začátku mě třeštila hlava. Pak jsem vyrazil moc pozdě, až o půl jedenácté, takže i návrat vypadal na pozdějc. K tomu horko a netrénovanost, takže už po 20km za Chiampinem jsem to chtěl otočit, ale hrdost a touha po umrtvení a potlačení projevů svého těla zvítězila. To, že jsem se pomodlil téměř vše na cestě tam, byl dobrý tah, při zpáteční cestě byly místo modlitby spíše steny a myšlenky se upíraly na tachometr a oblohu.
Do Fossanovy to bylo zhruba 100km, preferoval jsem co nejkratší cestu, i za cenu hustého provozu na Via Appia okolo města Latina. Slunce pálilo i přes cedry okolo silnice, tak jsem se natíral krémem, naštěstí zabíral. Vpravo bylo moře a vlevo se tyčily vysoké hory a já jsem jel po rovné silnici, asi 35km této Via Appia bylo bez jediné zatáčky, takže s dalekohledem by bylo možné vidět desítky km daleko, co se na silnici děje. Pomalu jsem se prokousal cestou a bočním větrem až do Fossanovy, bývalého cisterciáckého opatství, kde roku 1274 zemřel jeden z největších teologů - Tomáš Akvinský. Okolnosti jsou opředeny vyprávěním, které vyvolává husí kůži, na vlastní uši jsem to slyšel od jednoho řeholníků, kteří tu působí. Ale já jsem tu byl proto, abych poděkoval, na nějakou prohlídku kláštera jsem nemyslel, protože jsem přijel až o půl čtvrté.
Nejprve jsem se najedl a pak jsem šel poděkovat do klášterního kostela, je otevřený asi tři měsíce. Trojlodní gotická stavba se stěnami z pískovce, bez nadměrného zdobení nebo fresek. Strohost připomíná staré cisterciácké kláštery ve Francii. Rozhodně doporučuju každému, kdo by měl možnost, aby se tu zastavil. 
Cesta zpátky byla velmi náročná, jak jsem už naznačil. Vůbec se mi nechtělo, protivítr, slunce a pak zase u Říma bouřkové mraky. Ale s Boží pomocí jsem po desáté večer dorazil domů. Dvě stovky a byl jsem jak na umření, ale stálo to za to. Někdo chodí jako poděkování pouť sette chiese (7 basilik v Římě, asi 30km), já jsem preferoval kolo.

Příspěvek sepisuju v „klidu“ domova, kam jsem se vrátil z Říma. Je to trochu jiné prostředí než v semináři, dvě téměř nemohoucí bábrdlinky, rodiče, sourozenci, čtyři malí smradíci, prostě celý lidský koloběh života. Mám zhruba dva měsíce na to, abych si odpočnul před návratem do posledního ročníku teologie a jak vidím svůj kalendář, tak to bude pestré.
Takže všem studentům, požehnané prázdniny! A přeji sobě i Vám, aby se nám všechny vědomosti z naších hlav pod vlivem sluníčka a různých zájmů nevypařily, byla by toho škoda.

Zobrazeno 3023×

Komentáře

Camel1987

:-)... ahoj!!! Tak to Tě obdivuju Borče! Já na kolo koukám skoro každý den a vím, že ten prach co se na něm usazuje není normální. Že už na svém miláčkovi nesedím každý den jako na střední...<br />
Vlastně mi nějak dochází, že tři roky (co jsem na VŠ a nemám zdaleka tolik čas na kolo) uplynuly jako voda a já mám posledními zkouškami, které chci udělat před zářiovými státnicemi. Jedna povinná v pátek a další 4 během července a srpna.<br />
Přeji Ti krásné prázdniny a tak trochu, to se přiznám, Ti závidím tu projížďku... také bych rád ten prach z miláčka oprášil. K.

Petr Janoušek (janick)

Tak to ti gratuluju a přeju pěkné prázdniny

Zobrazit 9 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio