Kanonizace pěti nových světců v basilice sv. Petra ve Vatikánu

Dnes dopoledne papež Benedikt XVI. kanonizoval pět blahoslavených, a to: Zygmunt Szczęsny Feliński (polský biskup z 19.století a zakladatel Kongregace františkánských sester rodiny Mariiny), Francisco Coll y Guitart (kněz z 19.století a zakladatel kongregace sester dominikánek od Zvěstování Panny Marie), Josef Damian de Veuster (kněz Kongregace Nejsvětějších srdcí Ježíše a Marie a Ustavičně adorace Nejsv. Svátosti), Rafael Arnáiz Barón (mnich z řádu trapistů žijící v první polovině 20.století a Marie od Kříže (Jeanne) Jugan (francouzská řádová sestra, zakladatelka kongregace Malých chudých sester žijící na přelomu 18. a 19.století). Viděl jsem Andrejčin příspěvek a následné reakce a tak jsem si říkal, že to zkusím doplnit z místa dění. A jinak nějaké oficiální informace určitě budou na www.radiovaticana.cz.

Vyrazil jsem s Jiřím z koleje něco po půl deváté, rozdrobili jsme se na několik skupinek, celkem nás tam z Nepomucena bylo tak deset. Šli jsme v klerice, podle předpovědi počasí hrozil déšť, ne horko (ale stala se někde chyba, takže bylo bez mráčku a strašný hic, že několik lidí omdlelo a museli je křísit). Už metro bylo plné poláků s vlajkami, u Vatikánu to nebylo jinak. Odradila nás velká fronta u turniketů, tak jsme šli na druhou stranu náměstí, kudy skoro nikdo nechodil a kupodivu nás ani nikdo nekontroloval, takže jsme ušetřili možná čtvrt, možná půl hodiny čekání ve frontě. Ale všude byla velká tlačenice, sektory plné, tak jsme to ani nezkoušeli, ale šli jsme dopředu uličkou, kdyby náhodou pak bylo místo. Zastavili jsme se u levé zadní obrazovky, kde se vydávaly brožurky a zde jsme pak byli po celou dobu. Organizátoři totiž ze strachu před deštěm přesunuli veškeré dění do basiliky a venku bylo vlastně jen velkoplošné promítání. Sedět nahoře před vstupem do basiliky by bylo lukrativní, ale jen za předpokladu bohoslužby venku, protože tam nebyla obrazovka, takže kdo tam byl, sice seděl, ale byl jaksi mimo.

Trochu mě zklamalo, že se vše odehrálo uvnitř, pouze za účasti VIP, ale zklamání pak bylo ještě několik, zejména bezohlednost některých lidí a pak svaté příjímání, k tomu se dostaneme později.

V deset se začalo a jen liturgický průvod trval deset minut. Papež Benedikt měl na nohou krásné červené boty a vše bylo s maximální parádou a nádherou. Liturgie byla slavena v latině a některé texty byly v jiných jazycích, které představovaly nové svaté. Slavili jsme nedělní mši svatou a její výjimečnost byla jen svatořečení, které následovalo po úkonu kajícnosti a pak jejich jmenování v eucharistické modlitbě. A jak tedy probíhá samotná kanonizace?

Prefekt kongregace pro svatořečení, Mons. Angelo Amato S.D.B. požádal papeže, aby svatořečil pět blahoslavených a přečetl jejich životopis. Následovaly litanie ke všem svatým a pak papež pronesl kanonizační formuli, na kterou lid třikrát zvolal Amen, staň se. Pak tři zástupci za každého nového světce přinesli jeho relikviář a svíce na určené místo před oltářem. Mons. Angelo Amato poděkoval papeži a při slově Benedikta XVI. „Decernimus“ (To nařizujeme) mě po zádech projel mráz, když jsem si uvědomil sílu a hloubku tohoto slova.

Následovalo setkání prefekta a postulátorů s papežem, každý poklekl před pontifikem a krátce spolu hovořili, kamera zabírala detail jejich obličejů, které svědčily o radosti. A pak následovalo Gloria a mše svatá pokračovala obvyklým způsobem.

Před čtením Evangelia se zvedli dva jáhni a šli si pro požehnání. První zpíval Evangelium latinsky a druhý pak řecky, přiznám se, že jsem nepochopil proč se zpívalo dvakrát to samé, byť v rozdílných jazycích. Nicméně slyšet zpívat řecký originál, byť s moderní řeckou výslovností, to byl opravdu hluboký prožitek.

Obětní dary opět přinášeli zástupci za jednotlivé svaté, na tváři se mi mihnul úsměv, když šly dvě řeholní sestry a mezi sebou vedly malé dítě, nemyslel jsem to zle, ale nedalo se toho nevšimnout.

Zklamáním pro mě bylo svaté přijímání, protože na náměstí byly desítky tisíc lidí, možná i stovka. A z basiliky vyšlo zhruba dvacet kněží a rozdávali Eucharistii jen ve středu prvního sektoru. Pak se objevilo ještě několik jáhnů, ale bylo jich žalostně málo a dozorci (nebo organizátoři) je zase hned poslali zpět. Takže jako o velikonocích, Eucharistii dostalo jen pár šťastlivců a ostatní lidi jen bezmocně čekali a duchovní radost z mše svaté dostávala opovážlivou kaňku. A najednou jsme si připadal, jako kdybych místo mše svaté byl někde na stadiónu, nebo v divadle. Jsem fyzicky přítomen v místě, ale jako divák. A s tímto by měl každý poutník počítat, který jednou za život cestuje do vysněného Říma, kde uvidí papeže a zúčastní se mše svaté, aby mu podobný zážitek nerozbil to krásné, co tu prožil.

Zůstal jsem na závěrečné požehnání a pak jsem jel do koleje, měl jsem strach, že kdybych zůstal i na Angelus, že už bych nestihl oběd. Cestou jsem přemýšlel o celém dopoledni, byla to opravdu krásná a i hluboká slavnost a jsem rád, že jsem u toho mohl být. Taky kvůli mému kamarádovi Damiánovi, jehož patron byl svatořečen a on tu nemohl být.

článek z Radia Vatikán, kde jsou krátké životopisy svatých: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=11886

Informace, libretto:

www.vaticana.va

svatí jsou v pořadí: Zygmunt Szczęsny Feliński, Francisco Coll y Guitart, Josef Damian de Veuster, Rafael Arnáiz Barón a Marie od Kříže (Jeanne) Jugan