Mentorella 2009

Tento týden jsme se vrátili z exercicií, které jsme prožili jako před dvěma roky na nádherném poutním místě Mentorella (www.mentorella.it). Svatý Benedikt tu v jeskyni dva roky poustevničil, dnes je tu kostel a malý klášter resurectionistů. Několikrát tu byl papež Jan Pavel II. a také i Benedikt XVI. Mentorella leží ve výšce asi 1000m.n. m., 60 km od Říma, na samotném konci světa, protože silnice už nikam nevede.

Strávili jsme tu pět krásných dní. Z Nepomucena jsem jel s Františkem na kole, ostatní autem. Cesta nám trvala skoro pět hodin, protože je to opravdu dost náročná cesta, ale nádherná. Když stoupáte serpentinama do sedla a najednou se vám otevře nádherný pohled na údolí na druhé straně kopce, pastviny plné koní a krav, které se promenádují po silnici jako lidi na v Brně Pod hodinama. A v samotném závěru cesty, ve stoupání pod Guadagnolo , jsme zmohli, durch.

Na exerciciích nás bylo 10 bohoslovců, pak jeden nezadaný laik (jak se sám označil), sestra Therese která nám vařila a pak náš exercitátor Ládis – Laďa Heryán SDB. Téma zvolil Osmero blahoslavenství a jak říkal, nabízel svůj vlastní pohled, nic nám nenutil a dal nám prostor o tom přemýšlet. A své přednášky kotvil v řeckém textu a čerpal také z hebrejštiny, protože náš liturgický nebo ekumenický překlad je občas vytržený z kontextu a zobecněný, chybí mu ty důležité nuance a vypíchnutí detailů (například určitý člen, jisté zájmeno, kořen slova a jeho použití na jiném místě Písma). A díky těmto souvislostem jsme mohli lépe poznat prostředí a co tím Ježíš mohl myslet. A Ládis to doplňoval zkušenostmi ze svého bohatého života a prostředí, ve kterém se pohybuje. Přednášky jsme začínali písničkou a básní.

Denně byly dvě přednášky, společná modlitba breviáře, hodinová adorace a mše svatá. Bylo hodně času na to, abychom se uklidili na nějaké pěkné místo v přírodě, nebo se jen tak procházeli a nechali v sobě působit Ducha. Ládis byl připraven nás vyslechnout a odpovědět na nějakou naši zvídavou otázku. Obdivoval jsem ho, přijel za náma i přes svoje zranění (zlomenina, chodil pomocí holí) a trombózu. Na první pohled by někoho mohl vyděsit, jeho dlouhé šedivé vlasy, ale jakmile se mu podíval člověk do očí nebo se zaposlouchal do jeho hlasu a vnímal tu skromnost a pokoru, musel si ho zamilovat. Jsem rád, že představení vybrali právě jeho.

Vymezený čas utekl velmi rychle, najednou tu byla středa a čas odjezdu. Po slavném Te Deum jsme přestali držet silentium a hned nás byl plný dům. Při závěrečném focení prošel okolo nás polský kardinál Diviš, byl jen tak v civilu, já bych ho vůbec nepoznal. Byl tu skrz proces okolo snahy o blahořečení JPII., myslím že se tu byl pomodlit, totiž je to třicet let, co tu byl papež poprvé, příští rok má vyjít památeční vatikánská poštovní známka.

Přijeli si pro nás představení a já s Frantou jsme opět usedli na naše kola, abychom za dvě a půl hodiny byli zpět v koleji. Exercicie byly krásné a každému bych doporučil, aby jednou za rok, na pár dní vypadl ze svého prostředí do ticha a modlitby.