příprava na nedělní liturgii - 30B

Měl jsem v semináři na starosti přípravu na dnešní liturggi. A když jsem si dal tu práci a měl jsem to napsané, říkal jsem si, že bych mohl obohatit i o někoho z čtenářů blogu. Není to nic extra, spíš jsem to větší část týdne četl a psal si na okraj poznámky a pak jsem si vzal několik komentářů a podíval jsem se, jestli mají ty moje poznámky nějak zpracované a poopravil jsem si ty svoje. Nejsem exegeta a nabízím svůj pohled, je mi jasné, že pohledů je více a pokud by měl někdo nějaký tip, ať to přidá do komentáře.

---

1. čtení Jer 31,7-9

Toto praví Hospodin: "Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele! Hle, přivedu je nazpět ze severní země, shromáždím je od končin země; slepí a kulhaví budou mezi nimi, spolu se ženami v naději a nedělkami; veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí. Přicházejí s pláčem, ale útěchou je doprovázím; přivedu je k vodním proudům přímou cestou, na níž neklopýtnou. Stal jsem se totiž Izraeli otcem, Efraim je mým prvorozencem."

 

Úryvek je z části knihy Jeremiáš, která pojednává o Nové smlouvě mezi Hospodinem a vyvoleným národem.

všimněme si:

• Hospodin zachránil svůj národ, zbytky Izraele. Je to tedy v poslední chvíli.

• Zachraňuje z exilu nejen mladé a silné, ale i slepé, kulhavé, těhotné či ženy s narozenými dětmi. Tedy všechny, kdo ještě zůstali, včetně těch společensky i fyzicky nejslabších.

• Nastane změna v jejich životě, z pláče se stane útěcha. Nové zaslíbení předchází Nové smlouvě.

• Zajímavost: V kapitole se objevuje 4xEfraim, jako jediný kmen Izraele. Je označen jako prvorozený, i když ve skutečnosti byl druhým synem Josefa. Odpověď jsem nenašel.

 

Mezizpěv Ž 125

Velkou věc s námi udělal Hospodin, naplnila nás radost.

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, - byli jsme jako ve snách. - Tehdy naše ústa byla plná smíchu - a jazyk náš byl plný jásotu. *

Tehdy se říkalo mezi pohany: - "Velkou věc s nimi udělal Hospodin!" - Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, - naplnila nás radost. *

Hospodine, změň náš osud, - jako se mění údolí na jihu země. - Kdo sejí v slzách, - žnouti budou s jásotem. *

Vycházejí s pláčem, - když nesou semeno k setí: - přijdou však s jásotem - a přinesou své snopy. *

 

Žalm se vrací k obsahu prvního čtení. Návrat tu může být také chápán jako předobraz příchodu Mesiáše. Závěr žalmu je pročištění a zúrodnění země, proměna, která je bolestná, ale která je zároveň nezbytná, aby přinesla hojný užitek.

 

2. čtení Žid 5,1-6

Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: 'Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil', jak říká i na jiném místě: 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'.

 

Toto čtení se může číst biskupském svěcení nebo na úmysl dobré volby papeže či biskupa, můžeme tedy zítra vzpomenout i my za dobrou volbu českého primase.

Chci poukázat na několik bodů k zamyšlení:

• Spolubratři třetího ročníku teologie si vzpomenou na včerejší hodinu exegeze AT, kdy Cardellini s námi probíral Es 29, ve které Mojžíš posvěcuje Árona a jeho syny, které vybral Hospodin.

• „Nikdo si tu důstojnost nemůže vzít sám“, „je povolán od Boha“ - toto jsou povolání, tak byl povolám Áron, Kristus a v dnešní době i my.

• Velekněz je z lidu, tedy i on je člověk slabý a proto chápe ostatní slabé a chybující. Nejsme žádní supermani, naše slabosti a omezenosti nám umožňují milovat druhé a nepovyšovat se nad ně.

• Kněz je povolán jako prostředník mezi Bohem a lidmi, přináší oběť za sebe i za druhé. Nežijeme tedy sami za sebe, ale máme odpovědnost za nám svěřené.

• Autor listu cituje dva žalmy – Ž 2,7 'Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil' a Ž110,4 'Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova'.

 

Zpěv před evangeliem 2Tim 1,10b

Aleluja. Náš Spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.

 

Evangelium Mk 10,46-52

Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák - Timaiův syn Bartimaios. Jakmile uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: "Synu Davidův, Ježíši, smiluj se nade mnou!" Mnozí ho okřikovali, aby mlčel. On však křičel ještě víc: "Synu Davidův, smiluj se nade mnou!" Ježíš se zastavil a řekl: "Zavolejte ho!" Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: "Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!" On odhodil plášť, vyskočil a přišel k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: "Co chceš, abych pro tebe udělal?" Slepec odpověděl: "Mistře, ať vidím!" Ježíš mu řekl: "Jdi, tvá víra tě zachránila!" A ihned začal vidět a šel tou cestou za ním.

 

Úryvek se nachází u Marka v závěru Ježíšovy cesty do Jeruzaléma, bezprostředně po žádosti synů Zebedeových. Tématicky je shodný s uzdravením slepého v Betsaidě (Mc 8,22-26), ale zde dostává pojem „vidět“ další dimenzi, a to víru.

Zamysleme se nad několika body z textu:

• Timaiův syn Bartimaios – kromě Jaira (a pokud nepočítáme Ježíše, učedníky, Jana Křtitele a Heroda), Marek neuvádí další osobní jméno, tedy Bartimaios není jmenovaný jen tak náhodně.

• Bartimaios jako žebrák neprosí o peníze, ale žádá uzdravení, věří v Ježíšovu moc uzdravit. Nenechá se odradit množstvím lidí, kterým je jeho křik nepříjemný, pevně se chápe příležitosti.

• Ježíš se zastaví a nechá ho zavolat. Je tu použito slovo tharsein – buď dobré mysli, stejné slovo použil Ježíš, aby dodal odvahu učedníkům, když kráčel po vodě (Mc 6,50).

• odhodil plášť do kterého se schovávaly dary od poutníků, vyskočil, přišel k Ježíši – můžeme chápat jako odložení starého a špatného způsobu života, vše zanechal na místě, kde předtím žebral, nebral si s sebou nic.

• Synu Davidův – jediné místo u Marka, kde je takto osloven Ježíš. Vyjadřuje očekávání židovského lidu na Mesiáše z Davidova pokolení.

• Mistře – rabbuni – tento titul je v NT použit pouze zde a u Jana (20,16), kde Marie z Magdaly oslovuje vzkříšeného Ježíše. Rabbuni je výraznější oslovení než rabbi.

• Ježíš na rozdíl od uzdravení slepce v Betsaidě nepoužije žádné slovo nebo dotek. Slovo sózein označuje jak tělesné, tak duchovní uzdravení. Tedy viděl očima i srdcem. A to se událo ihned, opět jinak než v Betsaidě, kde bylo postupné.

• Bartimaios šel cestou za Ježíšem, evangelista naznačuje, že následoval Ježíše a šel s ním do Jeruzaléma. Jeho následování je modelem pro každého věřícího, byl uzdraven, tedy zanechal starý způsob života a vykročil na novou cestu.

 

To co nám propojuje jako nitka tuto neděli je shrnuto ve vstupní antifoně.

Vstupní antifona Ž 105,3-4

Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina. Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, hledejte vždy jeho tvář!

 

Shrnutí poselství této neděle:

Bartimaios sděl u cesty, tedy čekal a hledal Hospodina. A jakmile se setkává s Ježíšem, křičí, aby si ho všiml, aby se k němu otočil. A Ježíš jeho hledání odměňuje tím, že mu dá zrak. Bartimaios našel Hospodina a uviděl jeho tvář, zaradoval se, vstal a šel za ním.

Také my jsme slepí jako Bartimaios, kéž je nám jeho jednání povzbuzením v naší omezenosti.