Zkomolené jméno

Člověk k přezdívce přijde snadno, stačí se někde zapovídat, vyniknout, o něco se opřít, podívat se určitým směrem, mít malýho tátu a podobně. Ale jméno, které ho reprezentuje na veřejnosti, to se tak snadno nezíská, František bude Františkem, jak u porodu řekla jeho maminka s tatínkem. Když jsem dnes hovořil svým spolužákem, tak jsem si říkal, že jeho příběh za zmínku stojí.

Fregiel je ten úplně vlevo. ;-)

Včera jsem ho ve škole oslovil Dominiku, stejně jako už dlouhé měsíce zpět. Ale on něco odpověděl, čemu jsem tak dobře nerozuměl. A dneska, cestou domů, když jsem se ho s trochou nejistoty zeptal, zda je opravdu Dominik, tak mi řekl, že není. „Sono Fregiel." Aha, tak jsem pochopil, opravdu není Dominik. A slovo dalo slovo, takže jsme se bavili o jeho jméně a byla to opravdu debata na úrovni, nechápal jsem nuance, takže jsem se dokola ptal a spolužák trpělivě vysvětloval.
Pochází z Tanzanie, která leží na východním pobřeží Afriky, poblíž Madagaskaru. Když se narodil, pokřtili ho a dali mu svahilské jméno Virgili. Ale při zapsání do matriky nějakou chybou uvedli Frigili. Ale to jako by nestačilo, do státních úředních dokumentů uvedli Fregiel. A toto jméno, dvojnásob zkomolené, mu zůstalo. Upravit jméno je v jejich zemi natolik složité, že to prostě nejde a je potřeba to prostě přijmout.
Dnes studuje na Lateránské univerzitě jako řeholník - Rosminián. Když před několika lety při obláčce přijímal řeholní jméno, tak si zvolil „Virgili". V těch jeho jménech by se jeden zamotal.

Svoje jméno jsem přijal a nikdy jsem neřešil, že bych se chtěl jmenovat jinak, jsem s ním spokojen. Ale na druhou stranu jsem ho nikdy příliš neprožíval, toho svého patrona sv. Jiřího jsem bral jako jednoho z mnoha dalších. Avšak ten dnešní rozhovor mě motivuje, abych se nad svým ochráncem, kterého mi rodiče při křtu vybrali, zamyslel a hledal u něj nejen přímluvu, ale taky životní příklad. A toto zamyšlení nad jménem může být motivující i pro všechny Pepíky, Frantíky či Marušky.