Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Kterak mohli, bohoslovci nepomucenští, nečekaně posedět s Franjo Komaricem

11. 3. 2010 21:38
Rubrika: z Říma

Jeden z našich kněží (obyvatel koleje) pochází z Banja Luky, což je druhé největší město v Bosně a Hercegovině. Zároveň je také sídlem biskupa Franjo Komarici, který shodou okolností dnes navštívil v koleji svého mladého kněze Davora. Když jsme šli z oběda, nahrnuli jsme se do naší ročníkové místnosti, kde jsme jako bohoslovci chtěli oslavit narozeniny jednoho z nás. Pak okolo otevřených dveří prošel biskup Franjo Komarica, zastavil se a chtěl se s námi rozloučit. Po chvíli zaváhání, zda je to možné, jsme ho pozvali mezi nás a společně jsme strávili asi hodinu. A co je na tom tak zvláštního? Vždyť co chvíli k nám zavítá nějaký biskup či jiný hlavoun.

 

 


 

Biskup Franjo Komarica je totiž už téměř 21 let biskupem v Banja Luce a své sídelní město neopustil ani během válečných událostí. Během nich z jeho několika desítek kněží jich bylo 7 zavražděno a ještě jedna řeholní sestra. Sám biskup část svého sídla poskytl pro potřebné lidi bez střechy nad hlavou a stále se snažil mezi lidmi hovořit o naději a odpuštění. Kdo se zbraní zachází, sám jí taky schází.

Po válce toho mnoho nezůstalo, část obyvatel byla vyhnána, část zase přišla, majorita muslimů, minorita pravoslavných a mezi nimi ostrůvek římských katolíků. Podařilo se jim vybudovat nemocnici a dvě školy, kde dvě třetiny jsou muslimské děti. A o obrazu papeže Jana Pavla II. Říkají, že je to jejich papež, což u muslimských dětí je netradiční.

Biskup hovořil hodně, mluvil ve svém rodném jazyce a Davor nám to překládal do italštiny. Dotkl se mnoha bolestí, ať už je to nezájem z jiných států, nebo problém sekularizace, přestěhování, znevýhodnění katolíků, největšího náboženského útlaku v Evropě a podobně. Ale též dokázal hovořit o naději, nadhledu na problémy, o tom, že biskupové v Západní Evropě kostely zavírají a on by je potřeboval. Též vyjádřil naději k nám přítomným bohoslovcům. Nakonec nám říkal, že je u nich několik českých vesnic a v jedné sloužil mši, při které pěkně zpívali česky. Tak jsme mu zazpívali jednu národní píseň a on zase na oplátku jejich. A po společné fotce jsme se rozloučili.

Co mě na něm nejvíce zaujalo? To, že když přišel do společného refektáře, tak před obědem neformálně ke každému přišel a podal si s ním ruku. On přišel k nám, kteří jsme stáli u stolů. Opustil své postavení představeného, ke kterému druzí s úctou směřují. Připomněl mi, že Kristus svým učedníkům u večeře sloužil, vyšel k nim. A s tímto gestem, které jsem zatím v Nepomucenu nezažil (že by si nějaká návštěva udělala kolečko a každého pozdravila) se pak vázal i jeho prostý a neokázalý vztah k druhým. Vnímal jsem, že toto je ten biskup, který se zajímá o své ovečky, který s nimi žije, zná jejich radosti i bolesti. A jeho slova to vše jen podtrhovala. A toto setkání mě natolik oslovilo, že jsem se chtěl o něj podělit.

http://it.wikipedia.org/wiki/Diocesi_di_Banja_Luka

http://www.biskupija-banjaluka.org/

Zobrazeno 1931×

Komentáře

vojtec

to musí být statečný a velký člověk, určitě oslovující.<br />
<br />
(PS. Pěkný tričko, jurisi;-))

Juris

Ano, je to velmi zajímavý člověk. A Vojto, Ty máš fakt vytříbený oči. Jedna věc je reklama, druhá věc, že se mi to tričko opravdu líbí a mám ho rád (tričko SIGNÁLY).

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio