Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Lízátko a děti

2. 10. 2010 14:31
Rubrika: Nezařazené

Koupil jsem si auto. Ne ledacjaké, ale velké. Kamarád mi říkal, že kněží si kupují co nejmenší auta, aby měli co nejmenší spotřebu a aby nemuseli nikoho dalšího vozit. Tak já jsem si koupil sedmimístné, abych mohl jezdit pohodlně a když budu něco podnikat, abych mohl nabrat kupu malých smradů, nebo těch velkých.

A proč „Lízátko“? Protože se některým přátelům nelíbilo, že jsem svému bílému velkému autu říkal „Kolárek“. Svojí barvou a značnou délkou mi totiž připomíná bílý kolárek, plastový pásek, který se nosí v kněžské košili namísto kravaty či motýlka. Pomalu se už koukám po nějaké další přezdívce, až se „Lízátko“  opět někomu nebude líbit. Zatím další jméno nemám. Takže je to „Lízátko“ a děti.

 


 

Inspirací pro článek mi byla otázka otce děkana v náboženství, co se dětem na nedělním odpoledním výletě na Mohylu Míru nejvíce líbilo. A jedna malá dívenka odpověděla, že jízda autem s otcem jáhnem (děti mě ve farnosti říkají: „pane jáhne“). Odpověď nás zaskočila, čekali jsme cokoliv jiného, jen ne toto. A tak jsem začal zpytovat svědomí proč.

Když jsme na srazu, v naší malé farnosti u kostela, řadili všech sedm aut do kolony, žertoval jsem, že je to jako svatba. A co se nestalo při průjezdu následující obcí. Někdo začal troubit a další se postupně přidávali. A to mých šest dětí v Lízátku začalo fascinovat. Když jsem netroubil já, tak alespoň troubili pusou a dožadovali se: „Pane jáhen, zatrubte taky.“ „Alespoň jednou.“ „A ještě.“ „…“

V autě byl jeden srandista. Takový malý klučina, ale nedal se přehlédnout. Jak mohl, stále něco dlabal, přitom to byl takový střízlík, člověk by mu dal hnedka bůra na rohlík, aby trochu povyrostl. Když jsme byli na zmrzlině, tak tam během chvilky vykoupil skoro půlku krámu a snědl to částečně v cukrárně, částečně v autě. Jsem otrlý člověk, ale měl jsem obavy, které jsem se snažil rozptýlit černým humorem. A tak jsme stále vtipkovali o lavinovém efektu, když se někomu udělá vzadu špatně, jak by to mohlo hypoteticky pokračovat a podobná témata. Takže ostatní děti našeho smíška stále pozorovaly a neustále hlásily jakoukoliv změnu. Myslím, že jsem dostával srovnatelný objem informací jako středisko NASA, když vypustí Atlantis.

Toto zdravé pnutí mezi mojí posádkou pokračovalo v soutěžení i mimo vozidlo, například kdo dřív vyběhne na kopec. A když byl jeden rychlejší, druhý hned hledal nějakou kličku v samozvaných pravidlech, proti kterým se vítěz provinil, aby i ten druhý měl šanci být první. „A pane jáhen, řekněte, kdo doopravdy vyhrál.“ „A pane jáhen, že jsem byl první já?“ „Pane jáhen, ať se se mnou nehádá.“ No, myslím si, že kdyby z toho měly být šediny, tak to budou krásné šediny.

Ale stejně mi tam nakonec ten malý divočák něco nechal. Když jsem po týdnu uklízel v autě, leželo tam něco, co mi očividně nepatří. Kšiltovka. Že není moje mi bylo jasné podle obvodu hlavy. Ale Bohu díky, že mi tam nenechal něco jiného. Po týdnu už by to bylo možná i na odepsání auta.

Ten první výlet s dětmi byl pěkný. Trochu jsem omládl a s dětmi to bylo doopravdy moc krásný, jsou bezprostřední, zvídavé a než s nimi stačí být nějaký problém, tak už je stihnu vrátit rodičům. Asi jako když někdo chová děťátko a odevzdá ho dřív, než něco nadělí do plínek, než si stačí brknout a podobně. Prostě taková pěkná smetanka.

Těším se na další výlet a mám radost, že jsem si mohl to Lízátko pořídit. Děti totiž mají rády lízátka.

 

Zobrazeno 5997×

Komentáře

lilie

ja tu holcinu plne chapu - na vetsine vyletu se mi libila hlavne cesta s panem fararem a pamatuju si z ni nejvic (hlasky) :-D

Juris

Díky za postřehy a pozdravy. Tak je to takové obohacení a povzbuzení pokračovat, díky. Sestra mi říkala o italském knězi, který vozí děti z farnosti a které mu to auto vždy zdemolují, rozřežou sedačky, vydrápou molitany a podobně. Ale on koupí další a furt je vozí dál.
Já jsem chtěl střílet, když jsem včera našel chipsy, hada, deník (tajný jen částečně), noviny, sklopená sedadla do neuvěřitelné polohy a podobně. Ale byla s nimi legrace. Dal by tento výlet do ZOO materiál na další článek, ale spíš bych chtěl napsat příspěvek: "Lízátko a ženy." Byli jsme totiž na pouti. Takže Bohu díky Lízátko slouží.

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio