Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

U zubaře

29. 1. 2011 22:31

Můj život je velmi pestrý. Vlastně život každého, kdo chce vidět rozdíl mezi černou a bílou, musí být pestrý. Pestré jsou i nápady, co napsat na blog, ale ne vždy je síla to udělat hned, dokud si to člověk pamatuje, protože později si už nevzpomene. Byl jsem u zubaře, to není možné tak rychle zapomenout a proto se o něco málo podělím.

 


Zuby mám docela dobré, ale mám jednu zajímavost, která zapříčinila objev jiné zajímavosti. Při RTG snímku zubů, kde moji doktorku zajímaly dva mléčňáky jedničky dole, zjistila, že mi přeci jenom i ta čtvrtá osmička vyrostla. Ležela horizontálně a svojí korunkou tlačila na kořeny sedmičky, na snímku to vypadalo jako horor od Hitchcocka. Takže rozkaz zněl jasně: „Musí ven!“ A protože to mělo být náročnější, tak na zubní chirurgii.

 

Matko, říkal jsem si, ale co sedalo dělat. Dva měsíce čekání utekly jako voda, vyzvedl jsem si u své zubařky ledovací polštářky, vyslechl přednášku jak zub na chirurgii rozpůlí a že po narkóze budu omámen, že nemám být sám. Nebral jsem to příliš vážně.

Ale nakonec jsem přijel autobusem, sám a včas. Jak jsem seděl v čekárně, otevřely se dveře a pozvali mě dovnitř, asi o půl hodiny spíš, měli už volno. Povídali jsme si, taková pohodička, klid před bouří. Sedl jsem si do křesla, probral s paní doktorkou povolání jáhna, stávku lékařů, ona se podívala na RTG snímek a přitom mi píchla narkózu. Pak vzala ještě druhou stříkačku a posichrovala to.

Najednou to přišlo. Nejprve rozříznout dáseň, aby zub našla. Z konstatování. „Je velkej.“ jsem neměl žádnou radost, slova napovídala, co se dá čekat. Jedna sestřička byla zaměstnaná odsávačkou a druhá asistovala. Snažil jsem se být klidný a maximálně spolupracovat, ale zapotil jsem se u toho, až mi dali na hlavu mokrý ručník. Prý zub rozpůlit a vytáhnout. Tudle. Nakonec do toho paní zubařka vrtala jak datel do stromu a udělala ze zubu osm různých kousků, které postupně tahala jak králíky z klobouku. Poslední byl nejtěžší, klouzal zpátky pod sousední zub. Pak mi ukázala na obrazovce díru, kterou nasnímala její kamera. Nevěřil bych tomu, že je to moje, kdybych ji neviděl, jak pořizuje záběry on line, a ne z YouTube. Pak mi vysvětlila, jak mám druhý den vytáhnout dren a zašila mi to kleštěmi s takovou jehlou, která už od pohledu naháněla hrůzu nebo respekt. A najednou hotovo.

Bylo mi dobře, nic jsem necítil, tak jsem jí v dobrém rozmaru řekl, že můžeme zapracovat i na tom, co mě čeká v budoucnu, tedy upravit uzdičku mezi rtem a předními zuby. „Paní doktorko, přece nepojedu příště do Brna jen s takovou drobností.“ Tak řekla, že dobře, když myslím a píchla další anestezii. Pak vzala skalpel a chvíli šmikala a opět sešívala. Měl jsem v hudě stehů jak po nějaké bitce.

V dobrém rozmaru a s díky jsem se rozloučil. Trochu mě zaskočila jejich péče a doporučení, co smím a co ne, taky že mám brát antibiotika proti případné infekci a nakonec jsem vyfasoval list papíru s návodem, kde to bylo vše popsaný. A kdyby byly komplikace, hned hlásit.

První šok přišel, když jsem si na ulici odplivl, samou krev. A pak taková neurčitá bolest, jak začala odeznívat narkóza, nemožnost polykání, otevřít pusu a najíst se, teplota. Ale dorazil jsem na faru, i když jsem byl sám. Doma jsem celý následující den ležel, na nic se nedokázal soustředit, žvýkal jsem svou aloe, kterou jsem si přivezl z Říma (byla fakt hnusná). Střídal jsem pytlíky se studeným gelem a pil jen studené věci. Je třetí den a je mi líp, už můžu i mluvit.

Přesto všechno ty moje „problémy“ jsou jen sranda, v porovnání s tím, co si zakoušejí druzí. Jednak myslím přímo jejich vlastní nemoci, zranění, psychiku, nebo jejich blízkých. Říkám si, je potřeba dát smysl strádání. A tak jsem den před zákrokem zubařky volal své kamarádce, řeholní sestře, že případné strádání chci Bohu předložit jako dar k jejím narozeninám. Když bych věděl, že mě Bůh bude brát doslova a co mě to bude stát, prosil bych 50% slevu. Nebo nejlépe zadarmo? Ale co nic nestojí, za nic nestojí.

 

Zobrazeno 4208×

Komentáře

Juris

Nech bejt, když na to nepomyslíš, nevíš o tom. Den předtím jsem celý ležel v posteli a četl knížky, nebylo to marný. :D

Martin Múčka (Smile)

=D tak jo... Ono být nemocný se taky někdy hodí... najednou mám čas něco číst a podobně :)

Zobrazit 11 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio