Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Jak kaplan k hokeji přišel

2. 10. 2011 14:21
Rubrika: z pastorace

Když jsem přišel do Hodonína, netušil jsem, že se tu hraje hokej a proto mě ani nenapadlo, že bych se na něj mohl někdy vypravit. Ale jak to v životě bývá, Hospodin je velkorysý a o překvapení není nouze. A najednou je to všechno jinak.


Někdy si kladu otázku, koho mám vlastně pastorovat a co je můj úkol, jako poslání kaplana. V poslední době si myslím, že je to velmi široké pole. Jednak jsou to povinnosti okolo farnosti (kostel, fara, pastorační centrum, domovy důchodců či nemocnice), pak vzájemná výpomoc v děkanátu a také být pro město, to znamená pro všechny obyvatele města.

A co to znamená být pro všechny obyvatele města? Myslím, že cokoliv, pokud se přitom se setkám s druhým člověkem. Chtít být stále Božím služebníkem, nástrojem se kterým On pracuje, i v těch nejobyčejnějších situacích. Nepřesvědčovat, nevnucovat se, ale třeba jen naslouchat, zajímat se o jejich život a pohled na svět. Být s druhým člověkem.

A v duchu této filosofie jsem se jednoduše a obyčejně dostal na hokej. Byly slavnosti města, u fary stál jeden z mnoha stánků a u něj se prodávaly klobásky. Byl tam velký nápis: „Drtiči“. Myslel jsem si, že to nějak souvisí s výrobou klobás. Ale ta vůně a sympatická atmosféra mě nedaly, a tak jsem se dal do řeči s lidmi okolo a následně do té výborné klobásky. Z prodavačky se vyklubala šéfka hokeje v Hodoníně a z nápisu „Drtiči“ název místního týmu. Zpočátku jsem to bral jako silné řeči, znáte to, lidi toho namluví, …

Když ale přišlo pozvání na zápas, a to dokonce do VIP sektoru, tak jsem si řekl, proč ne, není co ztratit. Pak jsem na to setkání téměř zapomněl, protože tu stále bylo něco nového. Jen občasná SMS o tom jak se vede hokejistům a kdy už přijdu fandit, ve mě udržovala myšlenku, abych šel na zimák.

Pak jednu sobotu jsem měl volno a tak jsem šel. Skutečnost předčila očekávání. Pozvání nejen do VIP sektoru, ale i do kabiny hráčů. A mnoho dalších milých překvapení a setkání s lidmi. Stal jsem se vlastníkem VIP karty, takže jakmile to bude možné, rád opět přijdu. Připadal jsem si, jako bych byl jejich neoficiální kaplan. A tím jsem si částečně odpověděl na otázku, co je posláním kaplana ve městě. Být s lidmi a pro lidi, podle svých možností. A hokej je jedna z možností, vždyť v ochozech i na ledě je také mnoho „našich“ lidí.

S Honzou, který se stará o mediální stránku klubu, vznikl rozhovor, tak kdyby někoho zajímalo, o co se zajímá sekulární hokejové prostředí, stačí kliknout.

http://www.shkhodonin.cz/clanek.asp?id=Na-hokejovem-utkani-jsem-byl-poprve-v-zivote,-rika-kaplan-Jiri-Jenis-2939

Stránky klubu: http://www.shkhodonin.cz/

 

Zobrazeno 4259×

Komentáře

Juris

OK, va be, tak Bohu díky. A mimochodem, napadlo mě, že bych se zkusil zkontaktovat s hasiči, protože oni mají těžké úkoly, když například sbírají mrtvoly po nějaké havárce. Přitom spolupracují s pohřební službou. Tam už jsem jednou hlubší zastavení dělal (drsný byl výraz: "pohřební kosmetika", nebo jak to říkal). A taky policie. Soused s nimi má hluboký vztah, dokonce ho občas vozí jak taxikáři. Takže těch neoraných a zajímavých polí by bylo. A přitom nezapomenout na ty nejbližší - Gal 6,10).

Zobrazit 7 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio