Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Terezka - naše Sluníčko

29. 1. 2012 22:30

Přišel advent, věděli jsme to, stejně však přišel náhle. Nastal čas, kdy jsme se začali intenzivně připravovat na narození Ježíše. A právě v tento první den adventu, v neděli dopoledne, jsem šel zaopatřit naši malou Terezku svátostmi. O pár hodin později se její pozemská pouť dokončila. My jsme zůstali, abychom čekali a připravovali se na narození Spasitele, Terezka nás však předběhla, ona už advent nepotřebovala.


Kdo je ta Terezka?

Když jsem se stal kaplanem v našem městě, říkali mi o ní moji předchůdci. „Terezka je naše sluníčko.“ Byl jsem tedy na to sluníčko zvědavej a těšil jsem se na seznámení. Každý první pátek se objíždějí nemocní z farnosti. Poprvé jsem jel s Adamem, který mi předával svou službu u nemocných. Vysvětlil mi, kde kdo bydlí, jejich specifika a nároky. Poslední zastávka byla u Terezky. Vylezli jsme po schodech do posledního patra, kde bydlela. V chodbičce švitořil ventilátor a štěkal pes, spíš psíček. Vešli jsme do dětského pokoje a málem bych si jí nevšiml. Maše Terezka byla opravdu drobná, ležela v posteli a usmívala se.

Chápal jsem věci postupně, až časem. Možná si mnohé ještě neuvědomuji. Narodila se s rozštěpem páteře a podobně jako člověk nakažený třeba HIV, nebo někdo s roztroušenou sklerózou, jinou nemocí či vadou, věděla, že její pozemská pouť je omezená. Nevěděla jak dlouho, ale znala statistiky. Co to šlo tak odchodila (odjezdila na vozíčku) základní školu, ale poslední roky strávila na lůžku, později s plicní ventilací. Co prožívala a protrpěla, věděla jen ona sama a Bůh. A taky rodina, zejména maminka, která se o ni starala celých dvacet čtyři let.

Vždy jednou za měsíc přichází pátek, přijde usměvavý kaplan, mrkne na Terezku, pozdraví ji a hned si rýpne: „Jak se daří? Co internet, nejsi tam moc často?“ A zasmáli jsme se tomu. Poslední roky žila v jednom pokoji a internet jí dával křídla, aby mohla cestovat za přáteli. Netušil jsem, jak je její život křehký, proto jsem to bral tak uvolněně.

Někdy v půlce listopadu byla na pár dní v nemocnici, tak jsem ji tam navštívil a nabídl jí službu kněze. Říkala, že to není zlý, až bude v klidu doma. V nemocnici měla počítač, ale zlobila ji wi-fi. Smáli jsme se tomu. Považoval jsem to za obyčejný zdravotní výkyv, jaké občas měla.

27. listopadu jsem přišel z ranní mše svaté a chystal jsem se na odjezd do bývalé farnosti. Dostal jsem vzkaz, abych se zastavil za Terezkou, že je jí zle, tak jsem se tam cestou zastavil. Jak je to vážné jsem viděl až na místě. Terezka bojovala a pomalu odcházela k Otci. Udělil jsem jí svátosti, snažil se na ni mluvit, držet za ruku. Dal jsem jí ručně malovanou lampičku, kterou jsem měl na ranní roráty s dětmi. Byl jsem zmatený, chtěl jí pomoct a nevěděl jak. Modlili jsme se za ni s přáteli, se kterými jsem se ten den setkal.

Odpoledne svůj boj dobojovala. Jiný boj teprve začínal, těch, kteří ji provázeli ty dlouhé roky a byli na ni fixováni. Odešla jim blízká osoba a zůstalo po ní prázdné místo. Tedy, modleme se za umírající, ale také i za jejich nejbližší. Co zaplní jejich prázdné místo v srdcích?

Její pohřeb byl malou slavností. Už před lety jsem v České Třebové prožil pohřeb Lucky a Martina, který byl jakousi svatbou. Teď tu před oltářem vesnického kostelíka stála bílá rakev, v ní nevěsta samotného Krista a vedle rakve čtyři děvčata, družičky v nádherném místním kroji. Evangelium bylo o prozíravých pannách. Terezka mezi ně patřila. Jistě měla své chyby a obavy z umírání, ale žila s Pánem a byla připravena, její srdce bylo jako lampa, která svítí a ozařuje temnoty lidí okolo ní.

 

PS: Na hostině jsem si všiml asi desetičlenné skupiny mladých lidí, jeden byl dokonce Ind, další žije ve Francii. Byla to část skupiny, se kterou Terezka kamarádila skrze FB. Občas ji přijeli navštívit. Řekli mi, že byla i pro ně sluníčkem a dávala jim chuť a sílu do života, jim, kteří byli zdraví, dávala naději a smysl. Ano, Terezka byla pro své okolí Božím darem.

 

Zobrazeno 2898×

Komentáře

Káťa0

to je nádherné...

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio