Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Umřelo Lízátko

18. 9. 2012 0:02

Víme, že život není věčný, přesto nás smrt překvapuje. A zrovna takto podobně to bylo s Lízátkem. Už půl roku myslím na to, že jsem překročil jeho životnost a že přijde chvíle, kdy odejde na zasloužený odpočinek. Dokonce jsem přemýšlel, jak a čím jej nahradím. Ale přesto jsem v duchu tajně doufal, že tu bude věčně. Už jsme si na sebe zvykli, věděli jsme, co jeden od druhého můžeme čekat a bylo nám spolu dobře.


Jel jsem do svého rodného domova vyřídit několik úkolů. Jedním z nich byla taky výměna oleje v Lízátku a plná nádrž nafty. A pak, druhý den, jsem automaticky, jako obvykle, vyrazil z fary, sedl do Lízátka a v duchu už stál v kostele, 90km daleko, kde jsem měl za necelé dvě hodiny oddávat své přátele. Otočím klíčkem, cvakne skříňka, zazní pokus o naskočení motoru a nic, ticho. Tak znova. A zase nic. Takže do třetice. Zvuky jako když chcete vykašlat ucpané nosní dutiny, a furt nic, jen bílý dým za autem.

Zmateně jsem pobíhal okolo, ale bylo mi hned jasné, že toto auto za 90 minut na svatbě určitě nebude. Naštěstí byl doma otec děkan a byl velmi ochotný. A tak jsem o pár minut později v jeho trpaslíkovi pádil směrem na Brno. Všechno dobře dopadlo, tedy ta svatba. Vzali se. A já mohl na chvíli zapomenout na svého bílého přítele, který zůstal osamocen před farou v Telči.

Po různých peripetiích, které pramenily z toho, že jsem zde nový a nemám tu žádné kontakty na servis a podobné záležitosti, jsem sehnal jednoho dobrého člověka, který přijal Lízátko do své dílny. Dnes jsem se dozvěděl neúprosnou diagnózu: motor je kaput, je opotřebovaný a nelze jej opravit. Leda jej vyměnit, ale už to nebude nikdy ono. Prostě transplantace pohybového ústrojí. A tak si říkám: „Moje milé Lízátko, díky za službu, R.I.P.!

Podobně jako příběh Lízátka mi připadá náš lidský život. Žijeme v zaběhlých kolejích, ve kterých jsme se naučili pohybovat a nepřipouštíme si, že by to mohlo být někdy jinak. Naivně si myslíme, že tento styl života budeme žít věčně. Snažíme přesvědčit sami sebe, že nestárneme, že máme stále stejnou sílu, pevné zdraví a touhu blbnout jako malí kluci. Nechceme přijímat fakt, že tátovi zbledly vlasy a už nezpívá pětatřicátníky, že maminka má zvyky, které jsme před pár lety pozorovali u své babičky. Najednou mají sourozenci děti, které už jsou ve věku našich nedávných klukovin, vzpomínek na prázdniny u prarodičů nebo rodinných výletů. Čas se nezastavuje a je neúprosný.

Hospodin dal, Hospodin vzal. Lízátko časem nahradím dalším pomocníkem. Je to jen nějaká věc, neživý sluha. Ale okolo sebe mám spoustu živých lidí, kde každý den a každé setkání je obrovský dar. Je potřeba nenechat se ukolíbat tím, že to stereotypně funguje, ale naopak, važme si každé chvíle a naplno prožívejme společné okamžiky, protože nevíme dne ani hodiny.

Zobrazeno 2148×

Komentáře

MaruškaŠ

přijmi ode mne hlubokou soustrast, bylo to opravdu vyjímečné lízátko :)

wasek

Jurisi, není to fotka ze Subiaca?

Juris

Ano, je to ta fotka, máš dobrou paměť.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio