Umím se radovat?

   Kamarád mě pozval na hokej, na Kometu, do Kajot arény v Brně. Velmi rád jsem to přijal. Ještě nikdy jsem totiž nebyl v této beznadějně vyprodané hale, kde skoro každý stojí v dresu a v ruce či okolo krku má šálu domácích. Brňané vyhráli 4:0. Při každém gólu to silně zaburácelo, všichni povstali a zvednuté ruce roztočily nad hlavami modrobílé šály, takže to vypadalo, jako když hustě sněží. Euforie byla obrovská.

   A tak jsem si tuto svou zkušenost z hokeje promítl do našeho života, ve kterém prožíváme osobně, či zprostředkovaně skrze své blízké a přátele, různé boje života. Zápasy, ve kterých se naše vytoužená výhra často střídá s prohrou.

   Tuto neděli slavíme slavnost Ježíše Krista Krále, Vykupitele a Pána dějin a času. Zároveň se touto nedělí uzavírá koloběh liturgického roku a mešní texty poslední doby nás vedou k druhému setkání s Vítězným Kristem na konci věků. Je to ideální příležitost, abychom si mohli udělat svou duchovní rekapitulaci svého života.

   Když se díváme zpět, malé věci a nuance splývají, podstatné jsou jen ty velké a zásadní. Označení „Vítězný Král“ znamená, že tento Král bojoval a vyhrál klíčovou bitvu. V tyto dny si připomínáme Velkého Krále, který svedl zásadní zápas a dosáhl naprostého vítězství. Toužíme se s ním setkat, abychom se mohli věčně radovat v jeho přítomnosti.

   Brněnská Kometa po zápase bouřlivě oslavovala jednoznačný výsledek souboje, ale po několika minutách na stadiónu, a do hodiny i okolo celého areálu, byl klid. Jen čisticí vůz a několik lidí uklízelo spousty různorodých odpadků. Tato radost z výhry je vrtošivá a prchavá.

   Přemýšlím o „naší“ radosti a dávám si ji do kontrastu s jinými radovánkami. A přitom mě na mysl přichází zásadní otázka: „Umím se radovat?“ Král vyhrál bitvu, co to se mnou dělá?

   Dělejme vše proto, abychom se dokázali radovat, a aby naše radost byla věčná.