Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Výpalné

6. 1. 2013 0:27
Rubrika: z pastorace

   Na začátku byla touha zúčastnit se Tříkrálové sbírky, doprovodit a povzbudit děti z farnosti, kterým jsem žehnal při dětské mši. Také rád vzpomínám na dobu, kdy před dvěma lety, ještě jako jáhen, jsem se zapojil do tříkrálové sbírky v pohraničí. Proto když mi před několika dny pan Kadlec zavolal, zda bych do toho šel, vůbec jsem neváhal.

(Pavle, díky za pěkné fotky z terénu.)


   Mým rajónem byl střed města, kde také leží naše fara a dva kostely. Těšil jsem se, že budu moci lépe poznat, kdo z občanů města a našich farníků bydlí nedaleko mě. Také jsem to vnímal jako možnost svědectví.

   Po sbírce jsem šel se svými dvěma dospělými a schopnými ministranty. Náš vercajk se skládal mimo jiné také z kadidla, kropenky, křídy a zapečetěné kasičky. Na sebe jsem si vzal albu a pluviál. Druhý z party byl v ministrantském a třetí v oblečení moudrého muže z Východu.

   Během sbírky mě velmi překvapila solidarita lidí, kteří až na několik výjimek, navzdory finanční krizi a povánoční době, přispěli na dílo charity. Výtěžek sbírky se tak neskládá z několika velkých darů, ale z mnoha malých obnosů bezejmenných dárců.

   V centru města je zhruba 70 domů. Jsou to obvykle obchody a různá gastronomická zařízení, ale v horních patrech občas bydlí starousedlíci. Některé z nich moji ministranti znali. Proto jsme chodili dům od domu a zkoušeli zvonky. Také jsme vcházeli dovnitř do obchodů. Vždy jsme nabídli možnost přispět do kasičky, napsat nápis (tedy modlitbu) na dveře, nebo alespoň potřepat pravicí a popřát vše nejlepší do nového roku. U kamarádů a známých jsme ještě dům vykropili a vykouřili kadidlem.

   Lidé na nás byli milí, občas si nás někdo vyfotil. Šéf jednoho podniku nás v té zimě, větru a mrholení pozval na něco malého na zahřátí, a děvčata z cukrárny na dobré kafe. S mnohými z nich jsme si vyměnili více, než jen pouhé přání či nějaké fráze o životě. Lidé s námi sdíleli svou radost, ale také i třeba bolest samoty nebo těžkosti nemoci a stáří. Myslím, že jsme do mnohého domu či rodiny přinesli radostné křesťanské poselství. A také i my tři jsme byli tímto putováním a touto službou obohaceni. Byli jsme vděčni, že jsme se letošní tříkrálové sbírky mohli zúčastnit, že jsme do ní patřili, jako malý kamínek do mozaiky. Malý kousek, ale i velká mozaika se skládá z mnoha malých kamínků, podobně jako dary od lidí byly drobné, ale bylo jich mnoho.

   Vše jsme pak zakončili a prodebatovali v domě u našeho kamaráda. A když už jsme tam byli, tak jsme dům důkladně vykropili a vykouřili. A pak jsme ho vyjedli. Netušil bych, že mi tak vyhládne.

   A nějaká úsměvná historka na závěr? Třeba ta, která dala název příspěvku. Po zazvonění u jedněch dveří se otevřelo okno a vysunula se ruka s pajskou. A paní povídá: „Tady máte, kluci, ale na dveře mi nic nečmárejte.“ V ten moment mi to připadlo, jako bychom vybírali výpalné. Pokud nedáš do kasy, pomalujem ti dveře a tak tě označíme, ty jedna držgrešle. A přitom jsme se každého slušně zeptali, zda mu můžeme na veřeje dveří napsat starobylou modlitbu: K(C)+M+B. Což znamená: „Christus mansionem benedicat“, česky: „Kriste, požehnej tomuto domu.“ Tedy volně řečeno: „Kriste, požehnej obyvatelům tohoto domu a žehnej všem, kteří těmito dveřmi procházejí.“

Zobrazeno 4292×

Komentáře

Andrea Hýblová (Neposeda)

Díky za sdílení ! K nám do knihkupectví chodí františkáni, v redakci to zvládneme dnes večer samy...

xpatty

bylo to fajné... kluci...D

VirgineAgnes

Taky jsem přišla včera ze tří králů s takovou nádherně duchovně-obnovenou náladou. =) Bylo to krásné a úžasné mít v ruce posvěcenou křídu a psát s ní na domy bílé znamení... připadalo mi to jako kdysi v Egyptě - do tohoto domu přišla spása. Nebo tady bydlí láska. Nebo - naděje, že by to tak mohlo být? Snad. =)
A taky nás někde odmítli a někde mi paní řekla - ne, děkuji, nápisy nechci... je to člověku líto, kvůli nim, vždyť neví o co přichází... ale tak, snad to nevadí. Když mají v srdci místo... aby sem něco mohlo přijít. =)

Martin Múčka (Smile)

skvělé! :) mnozí lidé nepotřebují slyšet tu "ohranou písničku", vzít si cukr do kafe a podpořit pár kačkami "dobrou věc", ale často mnohem víc ocení, když je vyslechnete :o) Mám s tím taky pár zkušeností. Jen tak dál, borci!

"A pak jsme je vyjedli." opravdu nemá chybu :D :D

Daniel Zouhar

Díky za hezké svědectvií. Musím však poopravit vaši latinu otče: Christus mansionem benedicat znamená Kristus ať žehná tomuto domu ('benedicat' třetí osoba konjuktivu prezenta aktiva, kdyby tam bylo to, co jste říkal, tak by to muselo být benedicas). S přáním všeho dobrého v novém roce Daniel.

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio