Výpalné

   Na začátku byla touha zúčastnit se Tříkrálové sbírky, doprovodit a povzbudit děti z farnosti, kterým jsem žehnal při dětské mši. Také rád vzpomínám na dobu, kdy před dvěma lety, ještě jako jáhen, jsem se zapojil do tříkrálové sbírky v pohraničí. Proto když mi před několika dny pan Kadlec zavolal, zda bych do toho šel, vůbec jsem neváhal.

(Pavle, díky za pěkné fotky z terénu.)

   Mým rajónem byl střed města, kde také leží naše fara a dva kostely. Těšil jsem se, že budu moci lépe poznat, kdo z občanů města a našich farníků bydlí nedaleko mě. Také jsem to vnímal jako možnost svědectví.

   Po sbírce jsem šel se svými dvěma dospělými a schopnými ministranty. Náš vercajk se skládal mimo jiné také z kadidla, kropenky, křídy a zapečetěné kasičky. Na sebe jsem si vzal albu a pluviál. Druhý z party byl v ministrantském a třetí v oblečení moudrého muže z Východu.

   Během sbírky mě velmi překvapila solidarita lidí, kteří až na několik výjimek, navzdory finanční krizi a povánoční době, přispěli na dílo charity. Výtěžek sbírky se tak neskládá z několika velkých darů, ale z mnoha malých obnosů bezejmenných dárců.

   V centru města je zhruba 70 domů. Jsou to obvykle obchody a různá gastronomická zařízení, ale v horních patrech občas bydlí starousedlíci. Některé z nich moji ministranti znali. Proto jsme chodili dům od domu a zkoušeli zvonky. Také jsme vcházeli dovnitř do obchodů. Vždy jsme nabídli možnost přispět do kasičky, napsat nápis (tedy modlitbu) na dveře, nebo alespoň potřepat pravicí a popřát vše nejlepší do nového roku. U kamarádů a známých jsme ještě dům vykropili a vykouřili kadidlem.

   Lidé na nás byli milí, občas si nás někdo vyfotil. Šéf jednoho podniku nás v té zimě, větru a mrholení pozval na něco malého na zahřátí, a děvčata z cukrárny na dobré kafe. S mnohými z nich jsme si vyměnili více, než jen pouhé přání či nějaké fráze o životě. Lidé s námi sdíleli svou radost, ale také i třeba bolest samoty nebo těžkosti nemoci a stáří. Myslím, že jsme do mnohého domu či rodiny přinesli radostné křesťanské poselství. A také i my tři jsme byli tímto putováním a touto službou obohaceni. Byli jsme vděčni, že jsme se letošní tříkrálové sbírky mohli zúčastnit, že jsme do ní patřili, jako malý kamínek do mozaiky. Malý kousek, ale i velká mozaika se skládá z mnoha malých kamínků, podobně jako dary od lidí byly drobné, ale bylo jich mnoho.

   Vše jsme pak zakončili a prodebatovali v domě u našeho kamaráda. A když už jsme tam byli, tak jsme dům důkladně vykropili a vykouřili. A pak jsme ho vyjedli. Netušil bych, že mi tak vyhládne.

   A nějaká úsměvná historka na závěr? Třeba ta, která dala název příspěvku. Po zazvonění u jedněch dveří se otevřelo okno a vysunula se ruka s pajskou. A paní povídá: „Tady máte, kluci, ale na dveře mi nic nečmárejte.“ V ten moment mi to připadlo, jako bychom vybírali výpalné. Pokud nedáš do kasy, pomalujem ti dveře a tak tě označíme, ty jedna držgrešle. A přitom jsme se každého slušně zeptali, zda mu můžeme na veřeje dveří napsat starobylou modlitbu: K(C)+M+B. Což znamená: „Christus mansionem benedicat“, česky: „Kriste, požehnej tomuto domu.“ Tedy volně řečeno: „Kriste, požehnej obyvatelům tohoto domu a žehnej všem, kteří těmito dveřmi procházejí.“