Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Lekce pokory

28. 9. 2013 15:38

   Po ranní mši svaté jsem přemýšlel o nějakém tématu na blog. Mám jich několik v šuplíku, ale nehodily se mi. Zároveň jsem si uspořádával myšlenky na nedělní pouťové kázání, kam mě skrze spolubratra kněze pozvala farnost, kterou mám rád. A do tohoto svátečně-sobotního dopoledne volá již zmíněný kněz. Zdravím ho radostným hlasem a v duchu se těším na naše první společné setkání. A on mě zmrazil otázkou: „Kde jsi, my na tebe čekáme?“ Krve by se ve mně nedořezal.

(Ecce ancilla Domini - Panna Marie na Starém Městě v Telči)


   Nejprve jsem nechápal a bral jsem to jako žert. Ale pak mi to došlo. Když jsme si totiž telefonovali, napsal jsem to automaticky na neděli. Nenapadlo mě, že by to mohlo být i jinak. Domluvil jsem se s mým šéfem o výjezdu, uspořádal pár námětů a založil si to do pomyslného šanonu, který se otevře, až na to přijde čas. A věnoval jsem se jiným věcem.

   Dnešek se pro mě stal docela drsnou „lekcí pokory“. Občas si do mě někdo z přátel rýpne, abych si neleštil svatozář, abych si o sobě moc nemyslel, abych byl nohama na zemi, abych … Tentokráte přišlo napomenutí z místa, odkud bych to nečekal. Trapas až na půdu, lidé v kostele čekají na kněze, který nepřijel. Místní kněz musí zachránit situaci. Naštěstí to nejdůležitější, tedy setkání s Ježíšem, je bez ohledu na to, jaký kněz slouží mši svatou.

   Myslím na lidi, kteří v životě do něčeho jdou, naplno se tomu věnují. A nemyslím jen třeba mechanika, který renovuje veterány, nebo šlechtitele růží či úspěšného podnikatele, který vede velkou fabriku. Myslím však zejména na rodiče, kteří vychovávají své děti a snaží se jim dát to nejlepší, zejména víru, lásku a naději. Na rodiče, kteří se zříkají pohodlí, kteří stále dokola odpouštějí, kteří dávají novou šanci svým marnotratným synům a dcerám. Na rodiče, kteří vidí, že je to občas úplně jinak, než si to představovali a co pro to udělali. Myslím teď i na své rodiče, kteří vychovali nás sedm dětí, které jim ne vždy dělají radost.

   Myslím na farnost, která na mě čekala, a v duchu se všem omlouvám. Dostal jsem lekci pokory, abych dával větší pozor na to, co říkají a dělají druzí lidé. Abych se nestal automatem.

Zobrazeno 4574×

Komentáře

Juris

Myslím, že je velmi důležité najít sílu přiznat si chybu. A taky je umět vhodně o své chybě promluvit. Mnoho lidí prožívá různé těžkosti života a nikdy třeba nenajdou sílu o tom hovořit, trápí se a myslí si, že je to jen jejich problém. Když ale vidí, že mnozí jiní prožívají něco podobného, může je to posílit v jejich sebevědomí.
Na druhou stranu je riziko, že si řekneme: "tak co už." a budeme rezignovat, protože to dělají i druzí.
Tak si říkám, abychom budovali zdravé sebevědomí a umění si všímat svých chyb.

barikamohammed

Dobrý den, My Dear,
Mé jméno je slečna Barika Mohammed, vysoký dobře vypadající mladá holka, tak krásné a péči s dobrým porozuměním, veletrh v pleti, péče s dobrou sdílení, honesty.I viděl váš profil zde, které mě zajímá hodně a já jsem se rozhodl kontaktovat you.I opravdu chci mít dobré přátelství s vámi, i když jste se oženil můžeme být přátelé, mám důvod výběru vás jako svého přítele, prosím, pokud chcete vědět, more.Please kontaktujte mě přes tento můj e-mailovou adresu (barikamohammed52 @ hotmail.com) Musíme si promluvit a znát své vlastní více, a stejně tak sdílet obrázky na každý other.hope slyšet od vás. Prosím, odpovězte mi na mou e-mailovou adresu ([email protected]) Tvůj nový kamarád slečna Barika, Děkuji.

Zobrazit 6 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio