Jakej je ten Ježíšek?

   Došla mi SMS, abych mu zavolal. Je to jeden z mých spolužáků ze školy. Není to dlouho co tu byl na letmou návštěvu. Jeho život by vydal na román, který by se nemusel stydět i před Sedmistupňovou horou od Thomase Mertona. Ale uvidíme časem. Jak říká můj přítel automechanik, auto můžeme hodnotit, až když jej vezeme do šrotu, protože pak už nás nemůže nic negativně překvapit.

(taky poněkud nestandartní Ježíšek a celý betlém)

   Vzal jsem telefon a cestou z vedlejší farnosti jsem mu zavolal, jen jsem nechápal, co by mi mohl chtít. A on mi do telefonu říká, že mi chce udělat Ježíška a dát mi k vánocům nějaký dárek. Že viděl u mě na domečku náš starý a nemocný sporák, a že by mi rád koupil nový. Polkl jsem nasucho, trochu mě zaskočil.

   Mnozí si řeknete, co je na tom zvláštního? Prostě jen tak někdo přijde a koupí nějaký dárek, aby udělal radost. Sloužíme Bohu, modlíme se, snažíme se předávat Boží lásku druhým lidem, tak by bylo přece divný, kdyby nás Bůh nechal ve štychu.

   Ale překvapením je to, koho si používá, aniž by to dotyčný tušil nebo si připustil, anebo to jeho okolí dokázalo pochopit. Možná toto je případ mého přítele, trochu ho tedy zkusím přiblížit.

   Známe se spolu už více než 22 let. Byli jsme ve třídě jako magnety, ale přitom každý naprosto jiný. Já jeden ze dvou z celé třídy praktikoval víru, a on nosil tričko s nápisem, že Ježíš je nepřítel lidí. Já se těšil na narozeniny a taky různé svátky, a on je neuznával a vystupoval proti nim. Držel jsem si společenský kredit, a on si v klidu ve svých patnácti zapálí cigaretu před učitelem tělocviku a směje se mu do očí. A pak mnoho jiného, co by čtenáři nepochopili, anebo z čeho by byli zaražení. Jeho návrh na tablo je už pak jen perličkou z jeho postojů: stoupneme si nazí za kříž, který pro něj znamenal jen zajímavou kompozici, vyfotíme se, a dřevo schová klukům i holkám jejich partie. Tablo nakonec žádné nebylo.

   Historek by byla spousta. A my dva jsme se měli rádi, navzdory všem předpokladům. Možná jsme oba byli takový, kteří ve třídě poněkud vyčnívali, a to nás sblížilo. Po škole jsme se nějaký čas vídali na další akademické půdě, a opět by to byly zajímavé historky. Ve svých postojích jsme se vyvíjeli, pomáhali si a navzájem se ovlivňovali.

   Jako jeden z mála za mnou přijel do Olomouce do semináře a divil se, že to s ním neshořelo. Dodnes nevím, zda ten údiv mínil vážně, ale skoro bych mu to i věřil. Seděli jsme spolu na zahrádce a já si uvědomil, že už není ve všem tak ostrej a jednostrannej jak býval. Kdysi tvrdil, že ve třiceti spáchá sebevraždu, aby se nikdy nedožil stárnutí. Najednou mu bylo třicet pryč a furt tu byl. Našel si ženu a vzali se. On se oženil? Překvapil tím kde koho. Jejich svatba se vymykala všem konvencím. Dokonce se mu narodil kluk. A když později udělal velkou životní kravinu, zjistil, že měl obrovskej strach o to, co bude s jeho ženou a dítětem.

   Myslím, že pouze dva spolužáci přišli na moje kněžské svěcení do brněnské katedrály, on byl jedním z nich. Stál tam zarostlej, delší vlasy, celej v černým, měl svoje „bezbožný kecy“, a připomínal mi, abych byl normální. Ale byl tam, přišel mě podpořit, i když v Boha nevěří a moji víru nesdílí. Přišel podpořit přítele.

   Před několika týdny přijel i na naše centrum. Mluvili jsme spolu o životě, o tom co se změnilo a co zůstává. Jeho grafika ovlivnila spousty lidí po celém světě, ale on je hrdý na docela nový a neznámý projekt, který rozvíjí tvořivost a fantazii dětí. Svým pokladům každý rok pořádá narozeninové párty, kam zve desítky lidí. Raduje se jako malej, co všechno pro kluky vymyslí, čím je může překvapit. Teď řeší, jak udělat co nejkrásnější vánoce. Rodina je pro něj to nejdůležitější. A viděl jsem mnoho jiného hodnotného z jeho života. Můj spolužák se změnil. Ne přímo tak, jak si mnozí myslí a kam by ho chtěli dotlačit, aby se vlezl do jejich škatulek. Má dobré srdce a nežije pro sebe, dokáže druhé vést k zamyšlení a bourá tím jejich předsudky.

   Loučili jsme se, svítilo slunce a bylo nám spolu hezky. Řekl mi, že si váží toho, co tu dělám pro mladý lidi a že mi chtěl udělat radost, nějak nás podpořit. Přiznal se, že to chtěl i s nějakýma efektama, ale už nezvládal časově. Dokonale mě to ale překvapilo. Přemýšlím, zda je pro mě o těchto svátcích větší dárek to co dovezl, anebo to, jaký je. Já v tom mám jasno.

   Narozený Ježíš a jeho život byl obrovským šokem pro ty, kteří byli vzdělaní, vedli lid a vždycky měli pravdu. Ježíš totiž dokonale zboural jejich představy a předsudky. A toho jsem si vědom, když se setkávám s lidmi, kteří na první pohled nějakým způsobem vybočují. Nejedná zrovna tímto způsobem, skrze tohoto člověka, Ježíš? …