Nečekané setkání

   Asi každý z nás, když se zamyslíme nad tím, co prožíváme, zjistíme zajímavou věc. Hospodin je úžasnej režisér, který píše nádherné scénáře a v nich nás obsazuje do rolí, které jsou psány přímo na tělo. A na nás je, zda tuto roli přijmeme jako výzvu, nebo zda se budeme dohadovat, že bychom chtěli raději jinou, že nám nevadí, že je psaná na úplně někoho jiného a podobně. Když ale svou roli přijmeme a vezmeme si ten scénář, do té postavy vložíme to nejlepší co v nás je, můžeme podávat naprosto neuvěřitelné výkony.

    Byl jsem na cestách, a protože chci každý den někde celebrovat mši svatou, a také nerad sloužím sám bez lidu, přemýšlel jsem, ke komu se připojím. A najednou jsem si vzpomněl, že v Dačicích u sester karmelitek byla pravidelná ranní mše svatá. Karmelitky mám rád, rok jsem jim jeden den v týdnu sloužil mši svatou.  Také mě stále provázejí jejich ručně zdobené více. I ty, co máme na obětním stole v naší kapli, pocházejí z jejich rukou.

   Napsal jsem do kláštera otázku, zda bude ráno ten den mše svatá. Protože jsem spíše noční pták a nebyl jsem si jistý, zda se mi bude chtít vstávat. Raději jsem přidal slovo „možná“ dorazím.

   Ráno se mi opravdu nechtělo vstávat, v duchu jsem se přesvědčoval, že budu na mši svaté jindy, že jsem unavenej, že venku není pěkný počasí, taky že se mi prostě nechce, ... Ale nakonec jsem se vyhecoval a sedl do auta. Do sakristie jsem přišel na poslední chvíli. Tam u stolku stál Kája. Můj přítel kněz ještě z dob semináře, který mě střídal v jedné z farností, kde jsem jako kaplan působil. Kája, který pozvedl společenství mládeže, se kterým jsem začínal. A také sestra sakristiánka, která byla vždy takovým sluníčkem.

   To, že Hospodin je úžasnej režisér, toto mi proběhlo hlavou, až když jsem mohl o chvíli později stát u oltáře a slavit ve společenství věřících mši svatou. Vědomí a dojetí z malého zázraku bylo velmi silné. A když jsme pak mohli s Kájou sedět v refektáři na snídani, pít výborné italské kafe a hovořit spolu, byla to už jen třešnička na dortu.

   Ten scénář pondělního rána se mi na první pohled moc nehodil, nechtělo se mi, měl jsem zejména po probuzení naprosto jiné představy, ale po krátkém boji jsem to přijal. A stálo to za to. Kdybych tam nejel, byl bych velmi ochuzen.

   A tak bych rád každého z nás chtěl povzbudit, abychom se nebáli přijímat Boží scénáře na každý den, protože jsou psány na míru.