Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Turné

29. 5. 2015 15:49

   Oblíbená kapela vyrazí na svoje turné a v rámci vystoupení, přijede i k nám do města. Těším se na jejich koncert. Super, to bude ale pecka. :D No a podobných turné může být celá řada. Jedno z nich je i moje občasná šňůra, když v rámci svých omezených časových možností vyrazím z fary někam mezi přátele.

Aby to nebylo tak snadný, dávám zde obrázek kostela, kde jsem s jedním z přátel (bývalý farář) slavil mši svatou, takže kdo to uhodne, dostane časem při osobním setkání nějakou sladkost. Pište na [email protected] ;-)


    Když jsme jako malé děti jezdili na návštěvu na faru do Modřic, kde byl farářem můj strýc, projížděli jsme okolo staré vrby, o které jsme říkali, že je to „náš strom“. Někdo před mnoha lety objevil tuto velmi starou, vykotlanou a věkem unavenou vrbu, která byla zároveň krásná v tom, jak byla široká a uvnitř dutá, že se dalo po ní lézt. Mysleli jsme si ve své dětské naivitě, že jsme jediní na světě, kteří toto místo znají.

   Každý z nás má svá oblíbená místa, kam se rád vrací. V mém případě to není jen místo, kde jsem se například rozhodl jít do semináře, nebo kde jsem prožil pěkné dětství, ale jsou to zejména lidé, kteří mě v životě nějak ovlivnili a se kterými mě poutá přátelství. Uvědomil jsem si to na příkladu posledních dní, kdy jsem tři týdny po sobě využil krátké volno a navštívil všechny svoje bývalé farnosti a potěšil se s přáteli.

   Snažil jsem se intenzivně využít čas a obejít co nejvíce míst, protože vím, jak je život krátký a čas pro setkání vzácný, že se nic neopakuje. Doma jsem naplánoval svůj elektronický diář, aby to vše klapalo. Psal jsem SMS, emaily a volal jak o život, abych hodinu po hodině vše rozepsal a využil každou možnost u někoho být. Využil jsem také přátelských kontaktů s místními kněžími. Nakonec se můj kalendář slušně zaplnil a já se to pokusil uvést do praxe.

   A tak jsem také vyběhl schody až do posledního patra u paní Ermy. Je to výjimečná žena, taková fajn dáma v letech, velmi milá a družná. Přes obtíže stáří se denně chodí starat o jednoho starého slepého muže, který bydlí ve stejném domě. Paní Erma měla obrovskou radost, že si na ni vzpomněl bývalý kaplan, jen její kamarádka stojící na prahu jejího bytu nechápala, kdo je to ten hippie v zelených rejoice s nezvykle barevně batikovým tričkem, který se dere do dveří, jako by tam roky bydlel.

   S paní Ermou jsme strávili půl hodiny hezkého rozhovoru o všem a o ničem. A došli jsme také na její věk. Věděl jsem, že má okolo devadesátky, ale 97 let bych jí fakt nehádal. Byl jsem rád, že jsem se za ní zastavil, protože v jejím věku nikdo neví, zda bude ještě nějaké příště.

   Opět jsem si uvědomil, že je potřeba žít přítomnost a nic neodkládat. Radovat se z každé možnosti života a využívat je.

   Těším se, až mi zase v nabitém kalendáři vznikne nějaké to okno a já budu moct vyrazit za přáteli. Už mám v hlavě několik míst a důvodů, kam bych se měl zastavit. A vzkaz na závěr: „Pokud máte nějaké možnosti, zbytečně to neodkládejte.“

PS: V týdnu jsem schválně projel okolo „našeho stromu“, stále tam ta prastará vrba stojí, jako připomínka našeho dětství.

Zobrazeno 5637×

Komentáře

Eliška88

Jurisi, to je skvělé, jak se staráš o lidi, kteří Ti byli svěřeni. Ať jsi stále rád tím, čím jsi. Těším se, že se uvidíme v červenci na svatbě Marušky a Tomáše:-).

Juris

Elisko, diky. Taky se tesim, prekvapuje me, ze to vis, ze tam chci byt. :-D ;-)

Eliška88

Mám dobré zdroje, přímo od nevěsty:-).

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio