Andělé silnic

   Jel jsem autem do Dolních Kounic na přípravu Kefasfestu, křesťanského festivalu. Jel jsem v poklidu Barevným Lízátkem, cestu jsem si prostě užíval. Už jsem byl nedaleko cíle, když se předemnou, v zatáčce vedle řeky, zjevil policista a naznačil mi, abych při brzdil a jel opatrně. Kousek dál stálo modře blikající hasičské auto, u něj na silnici vrak jednoho a mezi stromy druhého auta. Pomalu projíždím a najednou periferním viděním spatřím známý obličej postavy, kterou právě míjím. Koukám na něj a říkám si: "Toho chlapa přece znám."

(Moje osobní zkušenost před pár lety, kdy jsem byl vdečný za pomoc.)

   Zastavím o kousek dál a jdu povzbudit svého kamaráda. Počkal jsem tam s ním než přijeli jeho přátelé. Pak cestou ke svému autu jsem se zastavil na kus řeči s hasiči a policistou. Byli docela v klidu, ošklivě vypadající bouračka dopadla nečekaně dobře vzhledem k životu zúčastněných. Představil jsem se jim, že jsem katolický kněz, mluvil s nimi o všedních věcech ze života, poděkoval jsem jim za jejich službu a slíbil jsem jim, že se za ně pomodlím.

   Večer jsme slavili mši svatou v Rosa Coeli a já při ní dodržel slovo a obětoval jsem její úmysl právě za všechny ty anděly, kteří nám slouží na našich cestách, o kterých často víme až když se něco přihodí. Měl jsem radost, že jsem pro ně něco málo mohl udělat.

   O den později jsem se bavil s kamarádem policistou na toto téma, že je z mého pohledu důležité, abychom je v jejich službě podpořili, jen tak, poděkovat jim, povzbudit je, že si vážíme toho, že tu jsou a že nám slouží.

   Zkusme na to myslet, když uvidíme blikající sanitku, záchranáře, hasiče nebo policistu. Pomodleme se za ně, aby jim Bůh žehnal v jejich povolání, a taky za všechny ty, kterým oni slouží. Třeba právě naše modlitby je budou držet nad vodou, když budou pochybovat o smyslu své služby, když budou unaveni, když se setkají s nepochopením a nepřátelstvím, nebo když budou nějak jinak zranění.