Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Prorok ve své domovině

12. 7. 2015 18:36

   Jako vyplašený čerstvý jáhen jsem přijel do jednoho města na pohřeb stařičkého kněze. Sešla se tu široká kněžská rodina a kvanta laiků, protože ten kněz dokázal oslovit zástupy lidí. Také já jsem přijel, protože mi starý důstojný pán vstoupil do života.


    Nebudu psát o tom knězi, ani o zádušní mši svaté či uložení do hrobu. Ono by těch námětů bylo mnoho, od přítomného biskupa Pavla, spousty kněží, hřbitovního deště, návštěvy v rodiny, osobní vazby k místu, … Ale já chci napsat o jedné, možná naprosto okrajové, epizodce z trachty, která mě ale silně oslovila.

   Seděl jsem u dlouhého stolu mezi spolužáky a kněžskými přáteli a bylo nám spolu dobře. Přesto jsem si tam trochu připadal jakoby ztracený. Najednou se otevřely venkovní dveře a dovnitř vstoupila podsaditá postava kněze. Restaurací prolétl šum. Protější dveře se rozlétly a za nimi bylo vidět spoustu lidí s radostnými obličeji. Jejich gestikulace a volání nešlo přehlédnout: „Karle! Karle! Pojď za náma! Karle, jak se máš? Karle, dlouho jsme se neviděli. Karle, povídej. Co je nového? Karle, rád tě vidím! …

   Do své obce přijel rodák. Je to vzácná chvíle, protože sem nepřichází příliš často. Rodák, který je zároveň ve společnosti prorokem, který o životě s Bohem a o své víře intenzivně přemýšlí a ovlivňuje tím mnoho lidí. Prorok, který je přijatý i ve své domovině svými přáteli z dětství. Je člověkem, který se může vrátit do své rodné obce a který má zde své stálé místo. Bylo cítit, že lidé považují tuto příležitost za čest, že se mohou setkat se svým přítelem z dětství.

   Seděl jsem a koukal s otevřenou pusou. Zdravě jsem mu to záviděl a přemýšlel jsem, v čem se tak liší od ostatních, kteří například když se vrátí domů, tak pro ně ani pes neštěkne a kolo si o něj neopřou.

   Přeju nám všem, kteří jsme z různých důvodů opustili svá rodná hnízda, abychom při svém návratu či letmé návštěvě mohli také zakusit nádherné a opravdové přijetí od svých přátel a spolurodáků, podobně jako Karel. A zároveň na nás apeluji, abychom byli otevření a pohostinní, když k nám někdo přijede zdaleka. Dokažme mu, že naše přátelství má pro nás cenu a že si vážíme toho, že si na nás udělal čas.

 

 

Sdílet

Komentáře

jjkohoutek Třeba v rodišti měl dobré lidi. Tam od nás, člověka spíš poplivou, třebaže poctivého.

kacarovi3 Jiří,to je opravdu úžasná myšlenka.Přesně tak.Není to jen tím prorokem Karlem ale hlavně lidmi,jejich srdečností,pohostinností a pozornosti.Učme se být také takovými.Jiří,dal jsi mi do srdce úkol i cestu,jenž vede do srdcí lidí kolem mě.Je třeba na tento úkol pamatovat v každé chvíli života,při každém setkání.Dík za inspiraci.Je to ta nejdůležitější rada do života.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio