SMS od táty

   Je neděle ráno a klasický kněžský shon. Modlím se breviář, myšlenky utíkají k ohláškám, co jsem zase zapomněl. Přemýšlím nad kázáním, který jsem do rána zapomněl, ještě že ho mám napsaný. A pak vidím, že mi došla SMS. „Cao tak jeden den volame hosana a vzapeti ukrizuj. Snazme se aby takových situaci bylo v nasem zivote co nejmene. Pozehnanou nedeli preje tata“

    Můj táta je borec. Každou neděli ráno, ale i v mnohé další dny mi píše SMS. Úplně ho vidím, jak na stařičké 6310i několik minut ťuká těch pár znaků pro povzbuzení. Nevím, co se mu odehrává v hlavě, o čem přemýšlí tento stárnoucí muž bez nějakého speciálního teologického vzdělání, který je ale formován širokou životní zkušeností a vztahy s lidmi okolo sebe. Jeho SMS je takovým kázáním pro svého syna, protože těch pár znaků zasahuje do morku kostí.

   V tyto dny se rozbíhají zpovědní mlýnky ve farnostech a otázky se často točí okolo vztahů, ať už mezi sebou v manželství, nebo ve vztahu mezi generacemi. Myslel jsem na to dnes, jak bych moc přál druhým lidem ten vztah, jaký můžu prožívat s tátou. Nevidíme se sice tak často, ale jsme spolu ve spojení. Mnohokrát jsem pocítil nutkání mu zavolat, až to bylo tak neodbytný, že jsem nečekal a zkusil jsem to. A on to vzal se slovy: „Synu, právě jsem na tebe myslel.“ Někdy mám pocit, že je spíš mým starším bráchou, který na mě myslí a doprovází mě. Kdykoliv má někdo z rodiny narozeniny nebo nějakou důležitou událost, napíše mi SMS, protože ví, že já často zapomínám. Nějak podobně před lety dělal můj dědeček sekretáře strýcovi Antonínovi.

   Nebylo to vždycky tak snadný, mít takový krásný oboustranný vztah mezi tátou a synem. Pamatuju si na spoustu situací, kdy jsem se k němu choval ošklivě a nevážil si ho. Ale děkuju mu za jeho trpělivost a respektování mé svobody. Nechci tady řešit růst našeho osobního vztahu, ale spíš chci povzbudit všechny, aby se zasadili o mezilidské porozumění. Život je příliš krátký a vzácný na to, abychom zůstali v nepochopení, nelásce a neodpuštění. Hledejme cesty k sobě navzájem. Krásná přátelství mezi rodiči a dětmi nemusí být jen námětem povídek od Bruna Ferrera, ale může to být naše realita.

   PS: Pár střípků od táty:          

„snazme se nasledovat marnotratného syna v tom dobrem a poucit se z chyb, umet jich litovat“

„cao mily synu, zalm Hospodin je milosrdny a milostivy, snaz se nasledovat svého Pana a jsi dobrym otcemsvym farnikum a laskavym ve zpovednici“

„Hospodin je me svetlo a ma spasa, koho bych se bal, at jsme si toho vedomi“

„cao celou noc se lopotíme a nic, Pan rekl hodte site napravo a vysledek zname“

„peknou nedeli preji tobe a celému tymu, první vetu z 2 cteni: dary rozmanite, ale at je mezi vámi jeden duch, at se vam to dari a Pan at se vasim kazdodennim hostem“

„stale dobry vitr v plachtach, nekdy i vanek musi stacit“

„ne vzdy sviti slunicko, nekdy je zatazeno a dokonce i prsi, a je na nas, jak jsme pripraveni a prosime Ducha sv. o silu a vytrvalost“

„snaz se orat rovnou a hlubokou brazdu a neohlizet se zpet“