Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Pochodující kytka

9. 6. 2016 23:52
Rubrika: z pastorace

   Bylo to na konci mše a končily ohlášky. Najednou se přede mnou objevila obrovská pochodující kytka. Nebyl to horor, něco na téma Trifidů, ale moje děti, které přišly poděkovat Kájovi a mě za všechno, co provázelo jejich přípravu na první svaté přijímání.


    Chtěl bych se podělit jednu z radostí z posledních dní. První svaté přijímání je vždycky velkou slavností farního společenství. Je taky pravda, že pro některé děti je též i slavnostním rozloučením s výukou náboženství a chozením do kostela. Ale já vždycky chci doufat, že toto jsou jen plané řeči.

   Letos jsme měli 11 dětí ve třetí třídě. V náboženství je učil kaplan Karel. Já jsem je míval na přípravy, které probíhaly po mši svaté pro děti, takže jsme se s Kájou o přípravu podělili. Skupinka dětí byla fajn, ale občas nám daly docela zabrat. Například když třeba holky měly svůj den a neustále se něčemu hihňaly, nebo když si začaly dobírat někoho z kluků, kterému přiřadily jednu z holek. A pak zase něco provedli kluci. Ale toto vše jsou normální dětské projevy, alespoň s nimi nebyla nuda.

   Na řadu přišly i nestandartní okamžiky, když se třeba zjistilo, že jedno z dětí nemá záznam o křtu v matrice. Po domluvě s biskupstvím jsme to řešili písemným prohlášením rodičů a přiloženou fotografií, která dokazovala, že křest opravdu proběhl. U dalšího dítěte jsme zjistili, že je nepokřtěno. A přitom už dva roky chodí do náboženství. A tak jsme asi měsíc před svatým přijímáním slavili křest.

   Během přípravy jsme měli dvě setkání přímo s rodiči, abychom se společně potkali a taky se namotivovali. Je to milý, když zjistíte, že se téměř všichni mezi sebou znají. A měl jsem radost, že se rodiče zapojili a podporovaly svoje děti, že je doprovázeli na mši svatou a tak podobně. Mnozí z nich šli spolu se svými dětmi ke svátosti smíření.

    Velkou radost mi udělalo ale posezení v neděli odpoledne. Čekal jsem, že přijde jen pár lidí, protože co by mnozí chodili, když už je po všem a není důvod vykazovat nějakou činnost. Ale nakonec tu bylo 9 z 11 dětí, i se svými sourozenci, kamarády a rodiči. Bylo nás daleko víc, než bych si odvážil doufat. Atmosféru prolomilo dobré kafe, výběr z několika druhů italských likérů, různé druhy pochutin co přinesli rodiče a pak i bezprostřední obsluha v podání našich malých oslavenců. Celé setkání vygradovalo společným koncertem, nebo spíše zpíváním. Na jedné straně sálu byly děti s tetou Martinou, na straně druhé rodiče a všichni ostatní. Společně jsme zpívali ukazovačky a bylo nám spolu moc dobře. Čas plynul jak voda a nikomu se nechtělo odejít. Jak jsem mluvil s mnohými z nich, tak nejen slavnost, ale i všechno okolo bylo velkým povzbuzením.

   A o tom to je, nechávat se povzbuzovat navzájem, sdílet hodnoty, mís společné prožitky. Věřím, že to každého alespoň malinko proměnilo. A moje radost čerpala z radosti všech těch okolo. A ta pochodující kytka v rukou jednoho z dětí to vše umocnila.

Zobrazeno 2051×

Komentáře

LudmilaLáz

ano, přesně tak, nechávat se povzbuzovat. Celý článek je povzbuzením. Díky!

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio