Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Mít štěstí

18. 7. 2016 12:53

   Po bitvě je každý generál. Víme, kde jsme udělali chybu, jak příště na to, najednou máme hotovou SWOT analýzu a nevím co dalšího. Ale později, při dalším dějství, občas shoříme jak papír.


   Jsem blbec, bleskurychle mi prošlo hlavou. Zastavil jsem totiž na jednání ve vedlejší obci a začal hledat aktovku, kterou jsem čekal na sedadle spolujezdce. Nebyla tam. A přitom jsem ji měl v ruce, když jsem šel k autu, to jsem si byl jist. Rychle jsem rekonstruoval všechny věci, co jsem mezitím udělal. A pak mi to došlo.

   Auto jsem nechal na dvoře zamčené, to obvykle nedělám, ale jsou tu tábory a týden jsem tu nebyl. Tak jsem hledal místo, kam dát tašku, než dojdu pro klíče, přece ji nebudu tahat s sebou. Nechtěl jsem ji špinit na zemi, tak jsem ji položil na střechu nad místo řidiče. Prošlo mi hlavou, abych na ni nezapomněl, protože pár „blbečků“ už tak přišlo o mobil nebo brýle. Tak jsem ji posunul ke kraji, aby šla dobře vidět a otočil jsem se na domeček pro klíče.

   Vyběhl jsem schody, našel klíče, skočil do auta. Jel jsem svižně, protože jsem se ohlásil a stále mě něco zdržovalo. Užíval jsem si pohody a koukal do krajiny. Byla to hezká jízda. A pak najednou šok.

   Jakmile jsem si uvědomil, že jsem ji po cestě ztratil, na nic jsem nečekal. Sedl jsem a vyrazil co nejrychleji zpět. Koukal jsem, zda někde neleží. Přemýšlel jsem, co tam mám. Veškeré doklady, nějaké peníze, platební karta (ale bez pinu). Pak razítko farnosti, nějaké dokumenty. Tak jsem si říkal, snad to najde někdo z dobrých lidí a podle dokladů to dá na PČR, nebo hodí přímo na faru. Ale ta ostuda, pan farář zapomněl na střeše kabelu. Jako malej školák nebo roztržitý profesor. Hlavně aby se to našlo. Anebo už mám volat a zablokovat kartu a ošetřit možnost zneužití dokladů a razítka? Prostě byla to bída.

  Pak v jedné zatáčce, naprosto nepochopitelně v opačné škarpě, ležela moje taška. Rozechvěle jsem utíkal k tomu místu a bál se, co najdu. Ležela tak divně.

   Nakonec bylo vše v pořádku, dokonce ji nikdo nevyraboval, nepřejel autem, byla tam jakoby jen odhozená. Děkoval jsem Bohu, za tu milost, že se nic nestalo, stálo to jen pár minut a trochu nervů.

   A co z toho plyne? Sám nevím. Asi nebýt roztržitý, hlídat si své věci, nezavdávat příčinu pro nějaké potíže. A pokud se něco stane? Prosit Boha o pomoc, o sílu hledat řešení, důvěřovat že i těžkosti a jiné kříže mají smysl. Třebas i ten, že se v životě na chvíli zastavíme a děkujeme, že to dobře dopadlo. Totiž to úsloví „mít štěstí“, bych přeložil jako „zakusit Boží požehnání“. Tedy prožít Boží dotek, který není samozřejmostí a který má člověka povzbudit. Něco mě tím Bůh chtěl říct, tak důvod, o tom přemýšlet.

Zobrazeno 3386×

Komentáře

kacarovi3

Mě se pouze vytrácí mobil s platební kartou.Jsou to nervy,než se to najde.Znám ty pocity dobře ale andělé mne milují a chrání.Bohu díky.

marta-el

Mobil jsem ztratila dvakrát, ale Bohu díky - pokaždé ho někdo dobrý našel a vrátil :-) Mám sice jeden z nejlevnějších tlačítkových typů, ale ztráta "hafa" kontaktů by mě opravdu mrzela...

Zobrazit 11 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio