Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Potěšit Milgrama

5. 7. 2016 16:00

   Stanley Milgram byl sociální a experimentální psycholog v USA, s jehož dílem se každý z nás alespoň malinko seznámil, jen o tom třebas nevíme. Buďme upřímní, často někoho citujeme nebo opakujeme, ale kde se to vlastně vzalo, tím už se tak netrápíme. ;-)


   Občas se mi to vybaví, když například na Facebooku (FB) vidím, že ten co si mě žádá o přátelství má mezi svými přáteli někoho, koho bych tam nečekal a kdo je mi třebas velmi blízký. Jen jsem netušil, že se ti dva spolu mohou nějak znát. Asi by to Milgrama potěšilo, že se mu potvrzují jeho experimenty, které docela složitě realizoval skrze dopisy.

   Letošní velikonoce. Chystal jsem se na vigílii, bylo okolo čtvrt na osm a já jsem si povídal s mladými přáteli dole na chodbě fary, které říkáme autobus (protože se tam sedí jak ve starém v linkovém autobuse). Měli jsme tu na velikonoce čtyři mladé Irácké křesťany, kteří utekli ze své vlasti před IS. Jejich město Qaraqush vedle Ninive se proměnilo v město duchů, protože všichni obyvatelé uprchli. Byli buď katolíci nebo pravoslavní, takže jim šlo o život. Jen tak jsem jim začal povídat o svém spolužákovi z Říma, který pocházel někde z Iráku a se kterým jsem studoval tři roky v Římě na PUL. Manhal seděl několik míst vedle mě, byl starý jako já, tmavší, drobnější a docela se zapojoval do dění ve třídě. Rád fotil a patřil mezi ty aktivnější. Občas jsme se o něčem bavili, často jsem přemýšlel o tom, že je zajímavé, že je z muslimské země a přitom syrský katolík.

   Jeden z mladíků se najednou zeptal, odkud že je. Ukázal jsem jim jeho profil na FB a on vykřikl, že je to jeho bratranec nebo co. Koukal jsem v úžasu a hned jsem po messengeru poslal zprávu Manhalovi. Nenapsali jsme si šest let. Do pár minut, cestou na slavnostní vigilii, jsem dostal odpověď: „Ahoj Jiří, požehnané Velikonoční svátky. Gratuluji, jak krásná zpráva pro naši rodinu. Jistěže to jsou moji příbuzní. Díky za vaši pomoc a za to, co jste pro ně udělali.

   Dokážete si představit tu vnitřní radost, která násobila radost ze vzkříšení? Kluci, kteří se svojí rodinou utekli ze země, kde jim šlo o život, úplně náhodně přijeli na naše centrum prožít svátky, tak jsou příbuzní s mým spolužákem z Itálie, se kterým jsem studoval od roku 2007. Milgram tvrdil, že jakýkoliv člověk se může s kýmkoliv dalším propojit skrz osobní vazbu mezi šesti lidmi. Ten náš katolický svět je ale ještě menší. A podobných případů je více.

   Tyto dny trávím na manželském setkání v Kroměříži, kde se zhruba 120 párů touží posunout ve svých vztazích a prohloubit svoje manželství. My kněží a psychologové jsme jim tu oporou. A zde v rozhovorech s lidmi z celé naší republiky mohu sledovat nitky známostí a rodinných vazeb bez ohledu na vzdálenost. Náš svět, ve kterém žijeme je opravdu malý a všude máme nějaké zázemí a přátele, jen se naučit dívat a komunikovat.

   Můj táta mi jednou řekl, když jsem se ostýchal na nedělní oběd pozvat svého kamaráda, který přijel do naší obce na otočku si něco vyzvednout. Nevěděl jsem, zda máme dost jídla, bylo to nečekané. Řekl: „Tví přátelé jsou taky mými přáteli.“ A pak dodal, ať ho vezmu, že se to nějak udělá a udělalo. A toto si pamatuju dodnes, že přátelé mých blízkých jsou taky mými přáteli.

   Buďme vnímaví a pozorní k druhým lidem. Aniž bychom to tušili, třebas právě stojíme vedle přítele, kterého jsme už delší dobu neviděli. Anebo z jiného rozhovoru můžeme zjistit, že ten druhý je člověkem, o něm jsme slyšeli vyprávět, který nás nějak inspiruje a kterého jsme toužili potkat. Stačí se jen otočit a toho člověka oslovit. Promluvit. Jít s kůží na trh.

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio