Překvapení

   Každé překvapení nemusí být hned problém nebo šok. Naopak, mohou to být úžasné a krásné věci. Překvapení se nedá plánovat. Prostě přijde něco, na co člověk není připraven a najednou jen tak kouká a chybí mu slova. A to je můj příběh.

    Skončila studentská mše a v sakristii panoval šrumec. Loučení kněží s ministranty, podání ruky, nějaké pozvání na akci či setkání mladých, … a rychle ven za dalšími přáteli. Venku žena. Stála tam v tmavé chodbě a vypadala, že na někoho čeká. Zběžně jsem ji pozdravil a chtěl jsem pokračovat dál. Ale ona vypadala, jakoby čekala na mě. Začal jsem tedy zpytovat svědomí – znám ji? To se mi stává velmi lehko, že někoho zazdím. Kdo to tedy je a co po mě může chtít. Asi se známe, někde jsme se museli potkat. Ale kde? … rychlý sled tichých otázek.

   Byla milosrdná. Nesměle mě pozdravila, představila se a podala mi nějaký zalaminovaný papír. Nechápal jsem to. V šeru chodby jsem viděl, že je to nějaký obrazec, uprostřed je moje jméno a okolo sedm květinových lístků s fotkou a jménem nějakého člověka. Přečetl jsem si je. Většinu z nich znám osobně. Pak jsem uviděl, že u každého jména je název dne. Chvíli jsem tam stál perplex a v hlavě mi to rychle šrotovalo, co to tak může být. Tohle není nějaký joke, rozhodně ta dívčina na to nevypadala, že by ji někdo poslal za mnou jak na Kimova bráchu. Co to tedy znamená? Co můžu ztratit, když se zeptám? A tak jsem položil nesmělou otázku.

   Byl jsem ohromen. Ten list znamenal, že se domluvilo sedm mladých lidí, kteří se rozhodli modlit se za jednoho kněze. Jen tak, měli nápad, myšlenku, jak ho duchovně podpořit. Často si klademe otázku, co můžeme pro druhého udělat. Oni si tu otázku položili a taky si na ni odpověděli. Na jeden rok jsem vstoupil do života někomu, kdo si vzal závazek, že mě bude v modlitbě doprovázet. To mě překvapilo a ohromilo. Něco takového bych nečekal.

   Tak jsem tam stál a možná trochu koktal slova překvapení a ujišťujících otázek, abych měl jistotu, že si rozumíme a že je to vše pravda, že to není jen nějaká moje zbožná fikce. Asi ji to zarazilo, když viděla, jak koukám, jak se ptám, jak tomu nevěřím, že by do toho někdo šel, jen tak pro jednoho kněze na nějakém centru pro mládež. Bylo to pro mě milé překvapení.

   Pochopil jsem, že vznikla skupinka mladých lidí, kteří si vybrali jednoho kněze, bývalého vedoucího jejich společenství a začali se za něj modlit, každý den někdo jiný. A protože jich bylo více, vybrali si dalšího kněze. A dalšího. A tak jsem se do jejich hledáčku dostal i já.

   Bylo to krásné, hluboké a nečekané. Někomu stojím za to, aby mě doprovázel. A tak si říkám, co brání nám, abychom udělali nějaké milé překvapení někomu dalšímu. A není potřeba udělat tak velkou věc, třebas jen něco drobného. A není ani potřeba druhému o tom říkat, ale třebas si to nechat mezi mnou a Bohem. A vám sedmi statečným díky, i já na vás myslím.