Boží dotek

     Bůh mluví nebo mlčí? Je hodinář, který si se světem hraje jako mistr švýcarských hodinek, nebo už se dost nadřel a dává si šlofíka, tak ať se ta země nějak porovná mezi sebou? Má Bůh emoce? Je trpělivý nebo prostě jedonu vybuchne? … Jak se v mém životě Bůh projevuje? Jaké jsou ty Boží doteky? Asi tak nějak mohla vyplynout otázka.

     U oběda jsem seděl vedle Jany. Povídali jsme si o všem možném, ale pak jsem se zeptal na trochu těžší otázku. Co je Boží vůle a jak se projevuje? A tak jsme ji začali rozebírat a říkat, co nás k tomuto tématu napadalo. Taková klasika, spousta zbožných myšlenek, otevřenost v srdci, práce se svědomím, vnímavé srdce, … Hezká teorie. Pak se rozhovor stočil na můj vozový park a Jana projevila přání se projet mým malovaným autem. Před několika lety mi jej pomalovali přátelé a nyní už dosluhuje, takže si vážím každé možnosti jej provětrat.

     Sedli jsme do auta. Kam pojedeme? Myslel jsem nějaké kolečko přes Záblatí. Ale ona projevila přání, že by se ráda podívala na sýpku, která je nedaleko a která patří jejímu sousedovi. Svět je malej. Ten soused má syna, který je můj spolužák z architektury. Má taky dceru, se kterou mě seznámil můj jiný spolužák, pro změnu ze střední. A jejich tátu znám taky, intenzivně, od chvíle, kdy jsme spolu řešili poškozený kříž studenty, kteří přespávali na sýpce v rámci školní akce.

     Rád jsem souhlasil, líbí se mi to místo. Jeli jsme jen tak okolo, protože sýpka je obyvatelná pouze v létě. Náhle jsem mezi stromy uviděl černé SUV. Říkám, že to auto znám, ale Jana věděla, že soused má být v tyto dny v Praze. Přesto jsme zabočili a nelitovali. Byl to on, jen si sem odskočil, na několik minut, nakrmit toulavého kocoura. Spěchal, ale přesto nám nabídl prohlídku. Já to tu znám, ale Jana tu byla poprvý. Znova odemkl několik visacích zámků, odkódoval objekt a provedl nás svým královstvím. Byl šťastný, že může své království sousedce ukázat, protože jinak by se sem nikdy nedostala. Všechny tři nás toto nečekané setkání velmi zasáhlo a potěšilo. On byl překvapený, co tu Jana dělá. Vlastně překvapil sám  sebe, že sem dnes přijel, když má tak napilno. Bylo to velmi intenzivních pár minut.

     Musel jsem to pak na chvíli rozdýchat, nechápal jsem, co všechno se přihodilo v tak krátkém čase. Nejprve to byl rozhovor o tom, jak se Bůh projevuje, dotýká v mém životě. A o chvíli později to takovým nádherným způsobem Bůh potvrdil. Skrze nečekané setkání jsem pocítil Boží dotek, to že mi naslouchá, že mě má rád a že mi chce tímto odpoledním příběhem říct, že mě bere vážně.

     Ten Janin soused tam neměl vůbec být, měl ten den spoustu úkolů jinde a dokonce před pár dny na sýpce byl, nebylo potřeba, aby se tam teď stavoval. A když už tam byl jen na pár minut, proč jsme se museli potkat? Opozdit se o půl minuty, už bychom se nepotkali. Nebo jet o chvíli dříve. A proč jsme tam vlastně jeli, já jsem měl v plánu jet na druhou stranu, jinou cestou. Jak stalo, že jsme kdysi s Janou v rozhovoru zabrousili na to, že tohoto majitele oba známe, vždyť máme tolik jiných lidí okolo sebe, proč zrovna on. A že tu tento víkend vůbec Jana na MAMRE byla. A že jsme se bavili o autě a jízdě, vždyť já měl další úkoly a spěchal jsem do Brna na duchovní obnovu. Proč…?

     Ten odpolední příběh se vymyká jakékoliv logice a předpokladům. Říkám o něm a o takových podobných, že se mě skrze druhé lidi a okolnosti dotkl Bůh. Je to Boží dotek, aby mě povzbudil, potěšil, řekl mi, že mě má rád.

     Je to těžko přenositelná zkušenost. Ale myslím, že každý z nás, když dokáže číst mezi řádky, vnímat srdcem a nejen očima, tak uvidí, že i jeho se Bůh dotýká. Tak nám všem přeju, abychom měli oči srdce otevřené.