Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Požehnané omyly

30. 6. 2018 23:45

   Tak po nějaké odmlce dávám svůj zážitek z letošního jara. Fascinuje mě, že Bůh umí použít různé prostředky a situace, aby se mohl člověka dotknout. Dneska jsem na vlastní kůži pocítil, jaké je to být Bohem milovaný a požehnaný. A přitom to byl tak jednoduchý a jasný scénář. Ale skutečnost byla poněkud zamotaná.


    Můj bratranec slavil křtiny svého dalšího dítěte. Vlastně jsem ani nevěděl, jestli je to kluk nebo holka, natož kolikáté v řadě. A můj bratranec mě vždy zval, i na svatbu, i na obyčejnou návštěvu. A já mu bohužel obvykle dával košem. A tak jsem se namotivoval: „Jurisi, tentokráte to dáš a uděláš mu a celé rodině radost.“ A dal jsem si to do diáře a dal tomu prioritu. Věděl jsem, že budu unaven, protože mít v kuse dva víkendy a mezitím týden prázdnin na centru plném lidí a do toho obvyklý život kněze. Tak to nechcete. A tak jsem si řekl, že pojedu jen na otočku,  na max 2 hodiny.

   Byla klasická neděle. Dopoledne jsem zastoupil svého přítele kněze ve spřátelené farnosti, vymrzl při křížové cestě mezi dvěma mšema a s jádrem farnosti strávil improvizovanou snídani v sakristii. A pak rychle na naše centrum a rozloučit se s účastníky dvou akcí, pozdravit jejich rodiče a udělat poradu se zpětnou vazbou k víkendu. A pak jsem naložil do jednoho ze svých tří aut šestici mládežníků i s jejich zavazadly a vyrazil do ulic. Po cestě jsem mládež vypouštěl. Poslední zastávku jsem udělal ve vesnici A, kousek od místní orlovny, což se později ukázalo jako klíčové.

   Najednou už jsem byl v autě sám, tak jsem trochu ohulil hardrockovou křesťanskou kapelu a sešláp jsem plyn do orlovny do vesnice B. Měl jsem radost, že se mi podařilo hezky zaparkovat. Na recepci jsem se zeptal na křestní párty. Žádná tu ale nebyla. Kromě hostů ve foyeru tu byly nějaké dvě oslavy. U druhého příjmení jsem zpozorněl, něco mi to říkalo. Tak se přece jmenuje jeden z mých nejbližších přátel z rodné farnosti. Ptám se na křestní jméno: „Pavel?“ „Ano, Pavel a Maruška.“ Jen ta vesnice neseděla. Poděkoval jsem a vytočil jsem svého bratrance, že jsem ve vesnici B a on že tu není.

   Bratranec vzal telefon a nestačil se divit. Farní sál ve vesnici C se totiž opravoval a oni jsou na orlovně ve vesnici A. V duchu jsem zanadával. Tam jsem přece byl před chvílí, vyhodil děcka a projel okolo té orlovny, kde oni slaví. Váhal jsem, už tak jel o půl hodiny pozdějc, než jsem se ohlásil. A co ten Pavel, je to shoda jmen nebo je to výzva, abych se tam mrknul?

   Pět minut a případný trapas už mě nezabije. Vyběhl jsem schody do patra. Později jsem se dozvěděl, že ta dvacítka lidí uvnitř se bavila o první hře od Járy Cimrmana, co se v mé rodné farnosti hrála někdy v devadesátých letech a přitom jmenovali jména herců. Jak řekli moje, zrovna jsem se objevil ve dveřích. Koukal jsem na ně jako v Jiříkově vidění, seděla tam velká část mých nejbližších přátel z rodné farnosti, se kterými jsem prožil mnohé, dnes už nesdělitelné, zážitky. A oni koukali taky, protože tak málo jezdím domů, natož abych se objevil na oslavě v patře orlovny ve vesnici B. Dostal jsem výborné ristretto s narozeninovým dortem, s každým jsem se pozdravil a v rychlosti jsme se zahrnuli všemožnými informacemi. Některé jsem neviděl i pár let, někdo tu měl pro mě nového partnera, jiná za čtyři dny termín a děti jsem nedokázal spočítat. Bylo to jako hezký sen. Dal jsem požehnání a odnesl jsem si radost v srdci. Málem bych přehlídl skupinku lidí, kteří procházeli na bowling. Ta vzadu mi přišla povědomá. Najednou se rozzářila a pozdravili jsme se. Po chvilce šrotování jsem si uvědomil, že je to kamarádka z dětství z vesnice D, kterou jsem neviděl tak deset let. Zrovna dnes, v tento čas, byla tady a všimla si mě. Neuvěřitelné.

   Autem jsem se vrátil do vesnice A. Netrefil jsem parkoviště a skončil na konci ulice u pole. Na druhý pokus jsem zaparkoval správně. V místní orlovně jsem potkal malé děti a přemýšlel, čí jsou. Zkusil jsem to na bonbóny. Reagovaly spontánně, krabičku si vzal Filip. A tak jsem poznal, že jsem tu správně. Oslava probíhala opět v patře orlovny. Byly čtyři odpoledne, spousta VIP už tu nebyla, o to více jsme se mohli navzájem sdílet. Byla tu i moje křestní kmotra. Zůstal jsem tu až do konce a dokonce jsem se namotivoval, abych jako správnej farář nezdrhl před úklidem a pomohl jsem uklidit stoly a židle. A i to nás hlouběji propojilo.

   Dole v sálu se objevila tak čtyřicítka mladých, zahlídl jsem tam nějakou známou tvář. Dodal jsem si odvahy, co můžu ztratit, když tam vlezu? Třeba to nebude hloupý. A tak jsem v černé kolárkové košili a saku vlezl dovnitř a zrakvil právě probíhající proslov hlavního stárka. Popřál jsem si pohodovou atmosféru, přátelské vztahy a pěkný hody. Pár lidí mě i přes vousy poznalo, včetně toho stárka. Zahlídl jsem tu pár našich animátorů, holku co jsem před rokem chtěl do týmu a další povědomé obličeje. Najednou jsem se tu taky cítil jako doma. Kruh se uzavřel, když jsem tu viděl tvář, kterou jsem před několika hodinama vezl sem, do vesnice A, autem.

   A pak přišla koruna. Cítil jsem se v euforii, trochu jako opitý z toho, co jsem ve vesnici A a B za zhruba dvě hodiny všechno mohl zažít. U auta jsem potkal povědomou tvář. „Ahoj. Zdravím tě, …“ Odpověděla mi, že jsme teď spolu hodinu slavili křtiny neteře. Já ji prostě nepoznal, nechápu to, známe se roky. Už asi těch lidí bylo moc. Sedl jsem do auta, pustil muziku a zatoužil už nikoho nepotkat. Moje socio dávka byla pro dnešek už dostatečná.

   Jel jsem domů a rozjímal, na pozadí trochu symbolicky Switchfoot hráli „Dare to you move“. Dnes jsem byl enormně unaven. Nechtělo se mi a já nenašel obstojnou výmluvu. A ono to tak hezky dopadlo. Svezl jsem auto plné děcek, co mám rád, aby ušetřili za cestu a pak potkal daleko víc lidí, než bych si byl pomyslel. Tu cestu provázelo velké množství omylů a „náhod“. Uvědomil jsem si, že to vše byly milé Boží dotyky, skrze které mě a lidem co jsem potkal, Bůh říkal: „Mám tě rád“. Dojalo mě to. Kdybych věděl, kdo kdy a kde je a naplánoval si všechny ty zastávky, nikdy by to tak nedopadlo. A toto bylo jedno krásné překvapení za druhým. A pak, že Bůh mlčí?

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio