Kam mám jít?

Často stojíme na různých životních křižovatkách a klademe si tuto otázku. V autě mi pomáhá GPS s on-line dopravní situací. Ale v životě to tak snadné nemáme. Ptají se mladí co jezdí na naše centrum, ptají se farníci, ptám se i já sám.

      Letošní přání ovlivnila zkušenost z loňského živého betléma u nás v Osové Bítýšce. Na realizaci jsme si asi na dvě hodiny půjčili jednu směrovou ceduli, kde na druhou stranu jsme napsali slovo „Betlém“. Takže ta cedule. A pak taky turistické rozcestníky, kterých máme v naší zemi spousty. V horní části je označení místa kde stojím, pod ním jsou směrovníky a dole pak občas vysvětlení nebo poděkování, kdo má podíl na tom, že máme kam jít.

     A v tomto duchu jsem si připravil letošní přání. Jsem to já, který právě v tento čas stojím u jednoho směrovníku, který mi nabízí pouze dvě cesty. Ta jednodušší je inspirovaná botou důchodkou, je nenáročná a hlavně, v cíli se po mě nic nechce. Ale taky nikam nedojdu, nic mi to nedá a vezme mi to jen můj čas (život?). Ta doprava, značená hvězdou, je náročná, není radno na ní jít sám, ale stojí za to, má konkrétní cíl, který naplní smysl putování. Je to malé dítě, před kterým se skloním a tím vyznám, kam jsem směřoval. A dole je poděkování, že cesta značená do Betléma má za sponzora Boha, který ji zaplatil vysokou cenou, vlastním Synem.

     Když o tom tak přemýšlím a zvažuju, kam pokračovat, logická odpověď je „za hvězdou“. Zároveň vím, že se mi často nechce a cesta mě vysiluje. Ale ten cíl stojí za to.

     Přeji vám všem, kteří jste to dočetli až sem, abyste se nebáli vykročit za hvězdou a nikdy toho taky nelitovali. Požehnané putování, požehnané svátky. Juris