Jurisovy postřehy, zápisky, zajímavosti

Vztahy

9. 9. 2019 18:20

   Jednou, při duchovní obnově, jsem seděl v jídelně. Bylo ticho, nikam jsem nespěchal a měl čas; nikdo nestál za dveřmi a neťukal. Byl to vzácný čas. A tak jsem přemýšlel nad otázkou, která mě poslední dobou vrtá hlavou“ „Výkon nebo vztahy?


   Jednou mi žertem můj šéf řekl: „Ty jsi na ty vztahy, já zase na výkon.“ Od té doby na často myslím, jak to vlastně je a co je správně, nebo co je lepší? 

   Dodnes vzpomínám jedno školení asi dvacítky vedoucích pracovníků biskupství, jak jsme seděli v místnosti za stoly ve tvaru podkovy. Byl jsem na samém okraji a vedle mě kolegové z DCM. A na opačné straně, na konci řady, byli vedoucí z archivu a knihoven. Řešili jsme vztahy se zaměstnanci a já si nedokázal představit, že bych to na MAMRE řešil jako na jiných pracovištích. Hlavou se mi honil čip od píchačky na BB, přesně vymezený čas, jasné úkoly, strohost, osobní odstup, sankce při nesplnění požadavku a jiné. A pak moje to pojetí, kde moji zaměstnanci jsou ve skutečnosti moji přátelé, které jsem si na MAMRE vybral, pracovní doba co je spíš jako styl života - od úterka do neděle, neustálé omlouvání našich chyb a hledání toho lepšího, než volit jednodušší cestu a první myšlenku, která mě napadne. Snažit se než být pochopen, tak chápat druhé a mnoho dalšího. Korunu tomu dal školitel Laďa, když tyto moje úvahy uzavřel slovy: „Jurisi, ty jsi na ty vztahy.“

   Někdy sedím a přemýšlím, co vlastně za sebou zanechávám? Co si moji týmáci odnášejí do svého života po odchodu z MAMRE? Občas mám pocit, že vlastně za mnou nic není vidět. Třeba tady na MAMRE, moji předchůdci budovali a opravovali, já se morduju maximálně s dodatečným povolením načerno postavené kaple. Asi už tři roky, jde to pomalu. Někteří vrstevníci ke své fungující rodině připojili svou úspěšnou firmu, další si postavil pivovar, pár se vydalo do služby společnosti a vedou svou obec nebo město, někdo je oblíbeným hercem, vyhledávaným lékařem nebo odborníkem ve svém oboru, třeba uznávaným architektem. 

   A co já, co je mým přínosem? Možná je to pošetilá myšlenka, chtít se porovnávat a hledat nějaký měřitelný úspěch nebo lidské uznání. Vždyť Bůh není slepý. Ale je málo těch, kteří to dokážou přijímat jako kartuziáni, v prostém oblečeni položeni na prkně a pohřbeni v bezejmenném hrobě. 

   Uvědomil jsem si, že pro mě důležité jsou vztahy. Nesu si to ze své rodiny, kde jedna z oblíbených tátových hlášek je: „Hlavně dobrý vztahy.“ To co mě naplňuje a dává mi zakusit, že jsem nějakým přínosem pro druhé a tedy i pro sebe, tak jsou vztahy, propojené vazby mezi lidmi napříč rodinou, farností, přáteli, obcí, sociálními sítěmi a podobně. Těší mě, když mohu být součástí úžasných setkání mezi lidmi a k tomu ještě přidat duchovní přesah, vnímat skrze druhé Boha.

   Některá naše trička a tašky nesou motto: „Je to o tobě.“ Je to myšleno ve vztahu k MAMRE, tedy k domu kde žijeme a kam jezdí mladí, ale můžeme to zobecnit na všechny vztahy. Je to o tom, co do toho kdo vloží, každý jsme součástí vazeb v nějaké skupině. Skupinu tvoří jednotlivci, tedy každý člověk má nezastupitelné místo a je na něm, co s tím udělá. Tedy: „Je to o tobě.“ Děkuji svým rodičům, kteří mi dali základ a ukázali svým životem, jak žít vztahy. Vztahy a chuť je budovat je jednou z mých hřiven.

   PS: Rizikem je vědomí, že mi něco jde a fascinace z toho, jak toto dílo pozoruju a pak už se nedívám před sebe, ale za sebe. V ten moment si člověk obvykle namele hubu. A to ve všem. V autě, na kole, na lávce, v práci, .. a hlavně v těch vztazích. Takže žít a nekoukat moc za sebe. ;-)

Sdílet

Komentáře

Ferenc Jurisi díky.

P. S. Vzpomněl jsem si na naše poslední osobní setkání :)

LidiLidi Mě ze zkušenosti připadá, že to musí jít ruku v ruce. Dobré vztahy jsou jedním z předpokladů dobrého díla a dobré dílo/výkon předpoklad dobrých vztahů. Jinými slovy - když se něco dělá "jen tak nějak" či napůl a nepořádně, když se to plichtí a plácá a omlouvá slovy "hlavně ty vztahy, a že je v tom srdíčko...", tak to nakonec postupně zabíjí i ty dobré vztahy. Naopak kvalitně a poctivě odvedená práce, pořádek na pracovišti, kdy má každý jasno co má kdy dělat, to vede k dobrým vztahům. A platí to samozřejmě i naopak.
Obojí navzájem musí mít tu správnou míru, ale jedno bez druhého je k nežití.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Nejnovější

Archiv

Autor blogu Grafická šablona Nuvio