Tentokráte uděláme malý exkurz přímo do italských rodin, kam se může dostat i český bohoslovec, a to s chabou italštinou, ale taky s naprostou samozřejmostí a přirozenou autoritou kolárku až běhá mráz po zádech.
V dalším, tentokráte předvelikonočním, příspěvku bych si rád vzal na paškál naše hodné sestřičky boromejky, které se o nás vzorně starají. Často jdou vidět pouze plody jejich práce, takže je potřeba nějakou cestou poděkovat. Nevím zda je to správná…