Slavnost Krista Krále - příprava na liturgii

Dnes (v sobotu večer) jsem měl přípravu na liturgii. Každý týden ji má někdo ze spolubratří a dneska to padlo na mě. A když jsem se připravil, tak si říkám, že by byla škoda to nechat jen v šuplíku a tak to dávám do pléna. Pokud to někoho obohatí, tak budu za to rád.

1. čtení Ez 34,11-12.15-17
Toto praví Hospodin: 11„Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. 12Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. 15Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek - praví Pán, Hospodin. 16Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě. 17Co se pak týká vás, moje stádo - tak praví Pán, Hospodin - budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly.“

Ezechiel ve své 34. kapitole prezentuje stejné téma jako Jeremiáš ve své 24. Jedná se o pastýře, kterými se rozumí ti, kteří vládnou lidu, tj. králové a představení lidu. Ezechiel vytýká pastýřům, že se nestarají o své ovce – svěřený lid. Proto sám Hospodin, jako dobrý pastýř, své ovce vyhledá, vysvobodí je, ujme se jich a bude o ně pečovat. Jan 10 rozvinul toto přirovnání ve slavné řeči o Ježíši jako dobrém pastýři.

Text rozdělíme na dvě části: Hospodin jako dobrý pastýř a soud nad svým stádem.

1. Stádo je zptýlené po hrůzách pádu Jeruzaléma, ztratilo domov, z části se nachází na cizím území. A Hospodin slibuje, opět, že své ovce vyhledá, vysvobodí, přivede nazpátek, zraněné ošetří, slabé posílí. Svoje ovce, tj. vyvolený národ, opět shromáždí, opět zahrne svojí láskou. Je to pravý opak špatných pastýřů, kteří se zabývali pouze svými zájmy na úkor svých svěřených ovcí. Je úžasné sledovat v SZ kolikrát Hospodin dopustil trest na svůj vyvolený národ, kolikrát téměř zanikl a kolikrát znovu povstal. Může to pro nás být útěchou. (pro Pepu, v. 20-21, tučná ovce utiskuje neduživou – soud).

2. Druhá část textu je jako takový vykřičník. Zde Hospodin nevypočátává co dobrého udělá pro svoje stádo, ale říká jasně, že svoje ovce rozdělí, vykoná nad nimi soud. Pro lepší pochopení textu je potřeba přečíst celou pasáž, v.17-22. Protože evangelium navazuje na toto čtení, některé prvky si vysvětlíme později.

Ovce: Od pradávna nejoblíbenější brav na východě, kulticky nezávadná, měla mnohostranné využití. V SZ je často jako obraz pro předmět Boží péče, Boží lid, bezbrannost nebo opuštěnost lidu od nevěrných vladařů a duchovních vůdců. 

Pastýř: Obraz výkonu autority nad svěřenými ovcemi – lidmi. Obsahuje dva prvky – vůdce a společník. Jednak je to člověk silný, který je schopný a ochotný bránit stádo proti šelmám, ale je to taky člověk, který své ovce miluje, zná je jejich jménem, nese je v náruči a stará se o každou z nich jako o svou dceru. V SZ se králové rádi srovnávali s pastýři.

2. čtení 1 Kor 15,20-26a.28
Bratři! 20Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. 21Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. 22Jako totiž pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. 23Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. 24Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí vládu všech možných knížat, mocností a sil. 25On totiž musí kralovat, 'dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám'. 26Jako poslední nepřítel bude zničena smrt. 28A až mu bude všecko podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu to všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.

15. kapitola prvního listu Korinťanům pojednává o vzkříšení. Nejprve o Kristu a pak o těch, kteří mu náleží. Svatý Pavel zde vystupuje proti části korintské obce, která popírá mrtvých vstání (v. 12). Je možné, že zdůrazněním tělesnosti vzkříšení (v. 35-49), též vystupuje proti představám řeckého myšlení, které znalo nesmrtelnost duše, ale ne tělesné vzkříšení z mrtvých.

 

V textu si pomáhá dvěma argumenty: 
- Pokud je Kristus první, logicky budou následovat další (první, v orginále "aparché", což znamená prvotina, první plod obětovaný Bohu a tímto obětováním byla zasvěcená celá sklizeň Pánu, prvotina zastupovala všechny ostatní plody z oné žně). Jan Zlatoústý říká: „Mluvit o Kristově vzkříšení a popírat vzkříšení věřících, bylo by to jako říkat, že vstane jen hlava, ale ne ostatní údy.“ Tedy, co se stalo s prvotinou (Kristem), to se stane i s ostatní sklizní z Božího pole (s věřícími).
- Je-li Kristus vítěz na smrtí, logicky je vítězem také nad naší smrtí.

Základním kamenem úryvku je první verš, zbylá část je jejím rozvinutím. Úryvek je plný podkladů pro komentování, já bych si dovolil několik bodů pro zamyšlení:

1. Srovnání Adam – Kristus. Obě postavy jsou prvotinami lidstva – starého i nového. Proti prvnímu stojí poslední, proti pozemskému nebeský, proti tělesnému duchovní, proti počátku a zdroji hříchu a smrti dárce milosti a průkopník života. Oba jsou universálními osobami, nejen začínající, ale i shrnující celek lidstva – lidstvo hříšné a lidstvo nového věku, obec vykoupených.

2. Pořadí vzkříšení. Nejprve Kristus jako prvotina, pak ostatní, jeho vzkříšení je předzvěst a ujištění. Všimněme si, že se nejedná o vzkříšení všech lidí, ale jen těch, kteří jsou Kristovi.

3. Naše vzkříšení nastane „na konci věků“, řecky "telos", což je spíše dovršením. Dovršení je zde popsáno zničením nepřátelských sil a také i smrti. Vše bude podřízeno Kristu.

4. Kristus nebude vládnout sám, ale podřídí se tomu, který mu vše dal. Soteriologicky vyjádřeno, začátek díla spásy je z Otce skrze Krista a dovršení je skrze Krista k Otci. Pavlova kristologie je teocentrická, Bůh je všechno ve všem.

Evangelium Mt 25,31-46
Ježíš řekl svým učedníkům: 31„Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn 32a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. 33Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. 34Tu řekne král těm po pravici: 'Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. 35Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, 36byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.' 37Spravedliví mu na to řeknou: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? 38Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsem tě? 39Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?' 40Král jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.' 41Potom řekne těm po levici: 'Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. 42Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; 43byl jsem na cestě a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.' 44Tu mu na to řeknou také oni: 'Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?' 45On jim odpoví: 'Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.' 46A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“


Náš úryvek je posledním obrazem z eschatologického vyprávění Ježíše před jeho odchodem do Betanie. Předchozí texty byly spíše obecné, ten dnešní je až příliš konkrétní, jednoduše strukturovaný a některé pasáže se opakují, jako by tvořily refrém. A právě tato důmyslnost činí z úryvku snadno zapamatovatelný text. Všimněme si, Ježíš zde nehovoří o jednotlivcích, ale o všech lidech.

Dovolil bych si jej rozdělit na čtyři části: Syn na trůnu, dělení na ovce a kozly, ty po pravici a ty po levici.

Syn člověka je vlastně totéž označení jako „syn Adamův“. Kristus tu na starozákonním pozadí Dan 7,13-14 zdůrazňuje svou lidskou přirozenost, ale zároveň také své mesiášství. Posazením na „trůn své slávy“ obrazně vyjadřuje, že Syn člověka vykoná svou královskou a soudcovskou moc.

Jedná se o všeobecný soud, tedy každý bez rozdílu, ať už o Kristu slyšel nebo nikoliv. To je rozdíl oproti prvnímu čtení, kde se Pán hovoří o „svém stádu“. Ovce je obvykle obrazem pro předmět Boží péče, zatímco kozel je obětí za hřích. Také čas od času pastýř odděloval kozly, kteří byli určeni na porážku. Také Kristus označuje za kozly ty, kteří při poslední soudu neobstojí. Pravice zde značí přízeň a ochranu, zatímco levice neštěstí.

Pravice jako symbol moci, požehnání či příznivého znamení. Kristus byl vyzdvižen na pravici Boží (Sk 5,31), též královský trůn byl umístěn po pravé straně chrámu. Kristus zde označuje spravedlivé slovem „požehnaní“, pro které je připravené království od založení světa. Uvádí tu šest různých základních nouzových situací. Koho Ježíš myslí slovy „jednoho z těchto mých nejmenších bratří“? Pravděpodobně se jedná o všechny potřebné, bez rozdílu vyznání. Soud se totiž týká všech národů, tedy i lidí, kteří nemohli poznat evangelium. Služba potřebnému je služba samotnému Kristu, kterého potkáváme ne v chudém, ale ve službě chudému.

Levice byla považována za slabší stranu, ke které se často upírali jen blázni, tedy bezbožní. Zde se setkáváme s opačným údělem, zrcadlově převráceném. Tvrdá slova, při kterých běhá mráz po zádech, jsou podobná slovům z předchozích pasáží: „pryč ode mě“, „neužitečného služebníka uvrhněte ven“, „neznám Vás“. Chyba těch po levici je, že zavřeli své nitro a ruku před potřebnými. Sv. Jan od Kříže říká: “Na sklonku života bude každý souzen podle lásky.“

Smyslem textu není vypočítavost ve skutcích lásky, ale to, že služba potřebnému je zároveň službou Kristu. Zároveň je potřeba se vyhnout redukování křesťanství pouze na „humanismus“. Záleží totiž nejen na vztahu k bližnímu, ale hlavně ke Kristu.

Závěrem. Jednotícím prvkem mezi všemi texty, těmi probranými, i těmi které jsme vynechali, je Kristus, nový Adam, dobrý pastýř, král a soudce. Kristus, který přijde jako vládce nad celou zemí a národy a vykoná soud, lid rozdělí na dobré a zlé a ty dobré přivede k životu.