Dnes naši kolej Nepomucenum navštívil prezident České republiky Václav Klaus

Prezident naší republiky navštívil papeže Benedikta XVI. a pak se zastavil i v naší koleji, říkal, že když je někde v zahraničí, tak že rád navštíví své krajany. Dneska tedy přišla řada na nás.

Věděli jsme o návštěvě asi dva týdny dopředu, abychom se mohli připravit. Ale protože je zkouškové a spousta jiných věcí, tak jsem se tím nějak nezabýval. Ale těšil jsem se, že uvidím našeho prezidenta, který budí silné emoce po celém světě. Neměl jsem žádné očekávání v podobě toho, co řekne, což se ukázalo jako výhoda.

Najednou se ozvalo, že už je na cestě, tak 5 minut. Obyvatelé koleje už čekali v saloně a já jsem s foťákem pobíhal před barákem. Najednou projely dvě policejní motorky a za nimi šest černých limuzín a prezident byl tu. Vyskákala ochranka a ansámbl, pak vystoupil pan prezident s manželkou a byli přivítaní naším otcem rektorem v monsignorské klerice a ostatními představenými. Otec vicerektor předal krásnou kytici červených růží paní Livii. Otec rektor představil Nepomucenum a zavedl hosty do naší kaple, kde schola zazpívala Svatováclavský chorál. Tajní po nás pokukovali, jestli nejsme nebezpeční, ale nálada byla uvolněná. 
Po krátkém občerstvení v refektáři pan president přišel do salonu, kde se shromáždilo celé osazenstvo koleje. Otec rektor přednesl projev, pak mluvil pan prezident a dal prostor diskuzi. Otec rektor nás předem poučil o vhodnosti otázek, abychom se vyhnuli zbytečné konfrontaci. A pan prezident se ukázal jako výborný řečník, dokázal velmi pohotově reagovat. 
Mě jeho vystoupení nepřekvapilo, už jak jsem napsal v úvodu. Umí mluvit a nebojí se říkat nepříjemné věci, případně roznést na kopytech své oponenty. Jako pragmatik hovořil o církvi jako o volném trhu, kde musí existovat poptávka, aby byla i nabídka. Také o tom, že nám v církvi chybí osobnosti, které by prezentovaly postoj církve k aktuálním problémům, že by pak i jako prezident mohl jejich názory podpořit. Ale tu už bylo cítit určité napětí, zejména když neuznal například Halíka jako jednoho z těch, který o trvalých hodnotách mluví. To z čeho mě tak mrazilo v zádech byl fakt, že k jeho mnoha dobrým postřehům o světě chyběl nějaký ideál, v našem pojetí je to Bůh. To znamená, že se v církvi nemůžeme řídit tržními principy. Můžou nás nějak motivovat, pomáhat v hledání, ale naše víra je založena na něčem jiném. 
Po diskuzi jsme udělali společné foto na venkovních schodech Nepomucena a s hosty jsme se rozloučili. A po zhruba hodině a půl se kolona vozů dala do pohybu, policie zastavila dopravu a návštěva zmizela v rušných ulicích Říma. Zůstaly nám dojmy, fotky a klademe si nové otázky.

Přes rozdílné postoje jsem rád, že nás pan prezident navštívil. Připomínám si jeden článek o kněžství, který jsme probírali s otcem spirituálem. Autor tam měl mnoho pěkných myšlenek, ale byly tam i věci, které vidíme jinak a nesouhlasíme s nimi. A díky tomu, že jsme jej společně četli, hledali jsme i společně řešení. Z názorů pana prezidenta vidím podobný užitek, některé jeho názory mě obohatily a jiné mě nutí přemýšlet, jaké hodnoty mají lidé okolo nás.