Procházka po římských betlémech

Jedno lednové nedělní odpoledne jsem zasvětil procházce po římských betlémech, které jsou k vidění až do konce měsíce. Každý kostel tu má alespoň jeden, a když víme, že je v Římě  skoro tisíc kostelů, tak je i pestrý výběr. Co do kvality, to už je horší, Italové mají jiné estetické cítění než my, Středoevropané.

 

---

Šli jsme dva, protože jak se říká, ve dvou se to líp táhne. A jak třeba vidím při učení na zkoušku, kdy se spolubratrem sedíme a společně hledáme odpovědi (tedy on mě udělá výcuc nejdůležitějšího a já se ho ptám co mi není jasné) , tak pomoci dialogu si člověk zapamatuje a uvědomí daleko více než když je sám. A tak i my jsme při procházce hledali odpovědi a snažili se vnímat vystavené betlémy všemi smysly. Některé byly velmi prosté, ale pěkné, jiné bohaté, ale kýčovité, zkusím jich pár přiblížit, u většiny si vystačím jednoslovně - hrůza. :-)

 

1. Natività di Gesù na Via Gallia

Tento betlém byl náš první a stojí za zmínku, protože je nedaleko Nepomucena. Občas sem chodím na mši svatou, je to velmi živá farnost, ve všední den tu jsou čtyři mše svaté, v neděli myslím pět. Jejich betlém je v boční lodi a je moc pěkně sestaven. Díky osvětlení se tu střídá cyklus dne a noci, působivé je zejména svítání. Dokonce tu mají i funkční vodopád. Celý betlém je pohledem do živého městečka a v centru je jeskyně se Svatou rodinou.

Tento betlém považuju za jeden z těch nejkrásnějších, které jsme navštívili.

 

 

2. San Giovanni in Laterano

Tady to byla bída, taková všehochuť. Některé postavy ze dřeva, jiné z keramiky a některá zvířata šitá z textilie. Taky tu bylo mnoho historických artefaktů (ale z doby nedávné). Ale disproporce a chaos v použitých materiálech nevyvážily velkorysost prostoru a vynaložené úsilí. Celkově takový průměr.

 

3. Santi Quattro Coronati - zavřeno

 

4. San Clemente

Nevýrazný, typické sladké italské figurky.

 

5. San Francesca Romana - zavřeno

 

6. Santi Cosma e Damiano

Asi nejkrásnější betlém v Římě, který pochází z dílny neapolských umělců někdy z 18. století. Když jsme se spolubratry navštívili Neapol, tak jsme procházeli čtvrtí, která je vyhlášená svými tvůrci betlémů. V každém domě je obchůdek, kde lze koupit za relativně malé peníze cokoliv do toho „svého" betléma. A v tomto kostele bylo to nejlepší z jejich školy. Stovky figurek tu zachycovaly běžný život a vytvářely kulisu k tomu, co bylo centrem - v jeskyni, pod zbytky antických sloupů (navozující atmosféru Říma) a možná desítky andílků byly jesličky se Svatou rodinou, ke které směřují pastýři a králové. Ale zbytek města si žije svým způsobem života, jen občas nějaká postavička se jakoby pátravě zadívá směrem k jeslím.

 

 

7. San Marco

Velmi krásný a neobyčejně jednoduchý betlém, zatím nikde v Itálii jsem neviděl takový styl, říkal jsem si, že autorem musí být nějaký kreativní Středoevropan. Keramické figurky Svaté rodiny situované pod plachtu, která symbolizuje naprostou opuštěnost a nezajištěnost, ale taky vertikálu směřující k nebi. Souhvězdí na obloze mělo odpovídat skutečnému rozložení hvězd. Pak tu byly dvě zdánlivě nepatřičné věci. Vlevo na boku fontána s tekoucí vodou, která mohla symbolizovat město Řím a vpravo vpředu lucerna se zapálenou svící, která zase mohla ukazovat na přítomnost pastýřů. Vše bylo umístěno na bílém jemném štěrku, který ostře kontrastoval s postavami a tmavě modrou oblohou.

Tento betlém byl nádherný svou čistotou, střídmostí, nápadem, kontrastem a jednoduchostí.

 

 

8. Madona di Loreto

Nevýrazný, typické sladké italské figurky.

 

9. Nome di Maria

Nevýrazný, typické sladké italské figurky.

 

10. San Pietro in vincoli

Betlém jsme nemohli najít, až později jsme viděli u okovů obyčejné jesličky.

 

11. Santa Prudentiana

Nevýrazný, typické sladké italské figurky.

 

12. Santa Prassede - mše svatá

 

13. Santa Maria Maggiore - mše svatá

 

14. Russicum, San Antonio - zavřeno

 

15. San Vito - zavřeno

 

16. Santa Anna

Nevýrazný, typické sladké italské figurky. Alespoň že tu adoroval velký počet řeholních sester.

 

17. Santi Marcellino e Pietro

Po mnoha zklamáních z toho co jsme viděli zde přišla náplast na uměleckou bolístku. Pěkná scenerie, zakomponování modelu kostela a obyčejného života lidí do scény betléma.  Pěkně si tu autoři pohráli s perspektivou.

 

 

18. San Antonio

Tato zastávka byla poslední z nedělního odpoledne. Byl to důstojný závěr naší asi šestihodinové procházky, kdy jsme našlapali tak 12km po jihovýchodní části centra Říma. Zde ve františkánském kostele byl typický betlém, který je například k vidění v Brně u minoritů. V téměř životní velikosti tu byly postavy lidí i zvířat, včetně velblouda a slona. Jen mi vrtá hlavou, jak to stavěli a jak s těmi figurami manipulovali, jsou totiž velmi těžké. A taky jsem obdivoval, kde sehnali tolik mechu.

 

 

Byl jsem rád za tuto procházku, protože jsem se mohl seznámit s kulturou betlémů, jak to tu chodí. Poznat zase něco nového. Jednak jsme viděli spoustu krásných věcí, ale taky jsme mohli svým zájmem ocenit a udělat radost jejich tvůrcům nebo těm, kteří se o ně starají. A tak si myslím, že je potřeba nejen pěkné věci pozorovat, ale taky umět je ocenit a poděkovat za ně. Jejich autory to potěší a povzbudí do další činnosti. Tak mám takové přání, abychom uměli být vnímaví a vděční.