Hurá, na prázdniny!

"Tak je to konečně tu, hurá, na prázdniny! A domůůů! Kdy jedeš? A kdy se vrátíš, Letíš nebo jedeš busem. A budeš u rodičů nebo někde ve farnosti? Těšíš se?"

Takhle nějak jsem vnímal euforii posledního dne ve škole. Uvědomil jsem si, jak spolužáci intensivně prožívají toto loučení a to jsou „jen“ velikonoční prázdniny. Začal jsem přemýšlet, že už nám zbývá jen šest společných týdnů školy a pak přijdou zkoušky a definitivní odjezd. Tedy něco silnějšího, než se loučit, že se potkáme za dva týdny.

spolužáci na návštěvě Nepomucena - vánoční festa 2009

Poslední dny před prázdninami byly více hektické, protože bylo potřeba dokončit různé úkoly, abychom mohli s co nejmenšími resty odjíždět. Čas nám plynul příliš rychle, protože jsme těch činností měli hodně, chodili jsme žehnat domy, dokončovat seminární časopis Brázda a taky se připravovat na odjezd, třeba koupit nějaký dáreček a tak podobně. Proto jsem si příliš neuvědomoval, že ten den byl poslední před prázdninami.

Rozloučili jsme se, podání ruky, objetí, slova na rozloučenou a poslední ciao. Tentokráte ještě nanečisto, protože věříme, že se setkáme po svátcích. Ale pak už to bude na trvalo, kdo ví, jestli pak ještě někdy někoho potkám? Když jsme se loučili na maturitním večírku, nebo po promoci na architektuře, myslel jsem si, jak si budeme psát, vídat se, být si blízko. Ano, s několika to vydrželo, ale životní cesty nás rozdělily. Je potřeba to tak přijmout, být vděčný za to, co bylo. Pokusit si to uvědomovat, ale nechtít to držet, přivlastnit si to, protože to ani nejde. Na jednu stranu bychom mohli mít pocit jako Kazatel, kde veškerá lidská činnost je marností, ale to by bylo příliš jednoduché a deprimující.

Chtěl bych se radovat, z toho co bylo, co jsme mohli načerpat, čím jsme povyrostli. Vkládat do modlitby ty, které jsme poznali. A jdeme dál. Za pár měsíců začne další naše životní etapa.

PS: V poslední týdnu taky naši universitu navštívil Kříž mládeže, který putoval po římských universitách. Měli jsme okolo něj společnou modlitbu, kterou vedl náš rektor, arcibiskup Fisichella.