Zastávka na cestě

Každá cesta má svou dráhu, svůj začátek i konec, svá jednotlivá zastavení, úseky, křižovatky, které člověk musí absolvovat, aby mohl jít dál, k cíli kam jeho život směřuje. Některé zastávky jsou větší, jiné zase menší, ale nelze žádnou z nich vynechat, přeskočit, nebo prostě zpochybnit. Bez nich by totiž cesta neexistovala.

Zítra mě čeká jedna z těch větších, jáhenské svěcení. Tímto příspěvkem chci ale vzpomenout na jiné nedílné body na cestě za povoláním, které si ani já často neuvědomuji a které vždy znamenaly nutné ANO, abych mohl jít dál. Ne vždy rozhodnutí záleželo na mě, někdy to byl otec biskup, jindy rodiče nebo nějaká komise. Každopádně vše je v Boží režii a to, že tato cesta vedla jak vedla, vnímám jako potvrzení toho, že Bůh si povolal dalšího člověka. Bodů, kudy cesta vede je více, chci zveřejnit ty obvyklé a jasné. Jsou totiž další, těžko uchopitelné a spirituální, které se nedají lehce zachytit, říct, vysvětlit. Povolání Bohem, rozhovory, hledání, inspirace, přátelství, ujištění o správnosti cesty a podobně. Tak tedy pojďme se podívat na ty veřejné:

- Narození malého člověka, to že dva mladí lidé přijali mezi sebe nový život a závazek, že se o něj budou starat a vychovávat ve víře.

- Křest, který je iniciační svátostí, podmínkou aby se stal člověk křesťanem,

- Svátost biřmování, která značí křesťanskou dospělost.

- Podaná žádost o vstup do semináře, která se podává do konce dubna. Není to jen přihláška, ale obsahuje více náležitostí. Od potvrzení o křtu, biřmování, sňatku rodičů až po vyjádření lékaře, testimonia místního kněze či životopisu.

- Pozvání na psychotesty, zda je kandidát lidsky vyzrálý a zda má předpoklady pro tuto službu.

- Přijímací rozhovor s biskupem a jeho spolupracovníky odpovědnými za nová povolání. A pak následné kladné vyjádření a pozvání do přípravného nultého ročníku semináře, který se nazývá Konvikt.

- Po roce, na konci konviktu následuje přihláška na teologickou fakultu a přijímací zkoušky. V případě jejich splnění, a kladného postoje otce biskupa, mladý člověk od září nastupuje do semináře. Dva roky se studuje Filosofie a další tři roky Teologie. Studium se někdy prodlouží, jindy může být bohoslovec poslán na část studia na jinou universitu, podstatné je, že musí celé studium uzavřít.

- Po zhruba třech letech je udělení první služby, u nás se jedná o kandidaturu, která je jakýmisi zásnubami. Bohoslovec se veřejně zaváže touhou pokračovat v cestě ke kněžství a biskup zase tím, že s ním počítá. Obě dvě strany sice mohou od svého prohlášení odstoupit, ale měly by mít vážný důvod. Proto vnímám kandidaturu jako velkou zastávku na cestě ke svěcení.

- Druhou službou je lektorát, kdy se bohoslovec stane lektorem a může řádně číst čtení.

- Poslední službou je akolytát, která umožňuje řádně pomáhat při rozdávání Eucharistie.

- Během posledního letního semestru podává bohoslovec svému ordináři žádost o udělení jáhenského svěcení. Podmínkou žádosti jsou všechny již zmíněné body (zastávky), i když může být v určitých případech výjimka ohledně zakončení studia, protože v době podání žádosti studium finišuje. Zároveň představený semináře posílá svůj posudek, jak vidí dotyčného bohoslovce, jeho vhodnost pro kněžskou službu a podobně. Další posudky podávají různí kněží, kteří mají povinnost se k tomu vyjádřit a zároveň jsou vyvěšeny ohlášky ve farnosti, zpráva v Acta curiae (měsíčník kněžím v diecézi) má-li někdo nějakou námitku k dotyčnému kandidátovi.

- Pokud nejsou závažné pochybnosti a otec biskup neřekne jinak, kandidát nastoupí exercicie, které jsou jako příprava ke svěcení. Při nich kandidát s rukou na Písmu Svatém slavnostně přečte tři ručně psané dokumenty (přísaha, Vyznání víry a prohlášení) a spolu s knězem, který exercicie vede, případně dalšími svědky, listiny podepíše.

- Těsně před svěcením proběhne poslední setkání a rozhovor s otcem biskupem. Během formace je jich mnoho, ať řádné či mimořádné, ale tento je poslední před svěcením.

Následuje jáhenské svěcení a po obvyklém roce praxe kněžské. A pak další milníky na cestě, ale to je hudba budoucnosti, protože zítra dopoledne nevím co bude dál. Bůh si nás vede, tak se nebát odevzdat se do jeho rukou.

Když se ohlédnu za cestou, po které jsem přišel až do tohoto bodu, jsem v úžasu. Nikdy bych nepomyslel, že budu tam kde jsem a prožiju to, co jsem prožil. Jsem Bohu za vše, i to těžké, vděčný, protože jsem přesvědčen o tom, že mě vede a na mé cestě mi žehná. Povolání, do kterého mě zve, je velký dar. A nějaké ohlédnutí bych přál všem, myslím, že když si na chvíli sedneme a podíváme se zpět, tak uvidíme Jeho vedení. I skrze různé naše kříže. A to ať si nás volá do manželství, zasvěceného života či života naplno věnovanému důležité profesi.