Tři princezny
Potkat tři princezny, to je hezký námět na nějakou pohádku. A pohádky máme rádi všichni, nejen malé děti. Alespoň to tak vnímám u nás na centru, když někdo z týmu vypráví pohádky, že je o ně vždy zájem.
.jpg)
Někdy ale zakusíte pohádku naživo, prostě projdete brankou, nebo jiným filtrem, a najednou se octnete v jiném světě. A něco podobného se nám stalo, když jsme s týmem vyrazili na návštěvu spřátelené rodiny. Bylo to jakési pohádkové setkání, naprosto odtržené od dnešní technické a empirické doby. Přírodní zákony byly jaksi potlačeny. Stačilo jen projít tou brankou.
Tři princezny, společně s rodiči a malinkatým bráškou, připravily vše potřebné pro pohádkové setkání lidí, kteří mají rádi fantazii a na chvíli dokážou zapomenout, že existuje nějaká gravitace a čas. Pohádku vytvořilo až neskutečné množství přípravy a doplňků. U večeře, v pohádkově vyzdobeném a hračkami naplněném pokoji, každý na svém místě nalezl ručně psaný a kolorovaný jídelní lístek, do kterého si mohl host zaznamenat své pocity z pokrmů. Po bohaté hostině přišel prostor na hračky. Princezny (ale i malý princ) ukazovaly své hračky, knihy, hudební nástroje a všechno možné, co tam bylo fyzicky, nebo alespoň v ideji, abychom společně prožívali pohádku naživo.
Postupně opadala bariéra ostychu, která zmizela v momentě, kdy pohádka pokračovala společným koncertem. Nejstarší princezna se ujala role dirigenta a každý si vzal nebo vymyslel svůj hudební nástroj a společně jsme hráli a zpívali. Vše pak vygradovalo společnou modlitbou na závěr, kdy jsme děkovali Bohu za milé setkání. Nevím jak ostatní, ale já jsem byl vytržen ze svého světa a mohl na chvíli na vše zapomenout a prožít pohádkový příběh s jednou rodinou.
Jsem realista. Musí se tvrdě pracovat, a když si uděláme čas, může být i pohádka. Pohádka jako odměna pro druhé i pro sebe, pohádka jako chvíle pro povzbuzení a inspiraci do života, abychom na vše nehleděli jen skrze oči dospělého, ale viděli i dětským srdcem, dětskýma očima. Jsem rád za tři princezny, které mě na chvíli vytrhly z reality. Jsem rád za jejich rodinu, protože není snadné skloubit pohádky a běžný všední život. Martino a Jiří, díky.
(tři princezny a vpředu tři princové :D )
miluju pohádky!
Jiří,dík za inspiraci.Děti jsou obrovským bohatstvím ne jen pro rodiče ale pro všechny,kdo zavítají do rodiného kruhu.My dospělí na to nějak pozapomínáme,věnujeme se sobě navzájem,často popíjíme horkou kávu,alkohol a jakoby nám děti překáželi.Vše musíme před nimi hlídat,zahánět je od stolu,když chtějí něco uchopit,být s námi.Jejich zvídavost a nenechavost je dělají obtížnými.Přitom stačí vstoupit do dětského světa,do jejich království a svým zájmem o ně nastolit pohádkový čas.Ty chvíle jsou daleko krásnější,než sedět v obýváku s rodiči u vína.Budu na to pamatovat a hledat pohádkový čas u přátel s dětmi,když u mě doma děti chybí...Jiří,tvá vnímavost a cit je pozoruhodný a vždy něčím překvapíš,ukážeš na něco,co nám uniká.Moc dík,že jsi tu s námi,že o tom píšeš.
Díky Jurisi, do nábožka s malými školáky 2-3 třída se to hodí. Každá pohádka musí být pečlivě připravena pro několik žáků, musí mít biblické jádro, měla by mít pointu a snadno uhádnutelná, pokud se hraje pantominou a ne jen vyprávěním v hodinách nábožka. Ještě jednou díky m.ab
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.