Velikonoční

   Velikonoce, to není jen radost z vítězství Krista nad smrtí, ale je to taky vědomí, že ten samý Ježíš svou obětí umořil všechny naše hříchy, hříchy všech lidí, ti co byli a ti co ještě přijdou. To je fenomenální.

   Přemýšlel jsem, čím oslovit o letošních velikonocích. Pamatuju si, že jsem ještě jako student FA vyráběl každý rok vlastní velikonoční a vánoční přání. Je těžké být originální a udělat si čas, přesto jsem do toho letos opět šel. Vzpomněl jsem si přitom na jednu dost drsnou křížovou cestu a doufal jsem, že najdu nějakou její použitelnou fotku a případně zjistím, kde to vlastně je.

   Bylo to v roce 2008, asi měsíc po smrti mého strýce. Jel jsem počtvrté, a předpokládám, že to bylo naposledy, sám na kole do Švýcarska a zpět, abych si trochu zasportoval, ale hlavně abych vypadl a byl chvíli sám a přemýšlel o sobě, o povolání, o vztahu s Bohem a o podobných věcech.

   Nějak docela náhodně jsem zabrousil do jednoho kostela, bylo to v Donaueschingen, kostel Panny Marie. A tam jsem na stěně uviděl zvláštní křížovou cestu, jakou jsem ještě neviděl. Část malba, část plastika, jednotlivá zastavení se prolínají, ale hlavně to nadčasové poselství. Tedy žádné romantické nebo sladké na čtrnácti jednotlivých obrazech, ale naopak, naturálně a syrově vyjádřená křížová cesta.

   Je to jeden celek, všechno se vším souvisí a prolíná se, jsou tu vyjádřeny různé současné bolesti naší společnosti. Je to křížová cesta pro otrlé, například vidět dítě zabité potratem nebo si uvědomit svůj nezájem a přehlížení násilí. A do toho kus zrcadla, kde může člověk zahlédnout sám sebe.

   A toto všechno na sebe vzal Ježíš, cizí hříchy, nic pěknýho. A všechny tyto hříchy svou smrtí zlomil, zničil, smazal. Hříchy každýho z nás, i toho, kdo se k němu nehlásí a kdo ho má na háku, přišel pro všechny lidi. Ale Ježíš neskončil u nějakého humanistického přístupu, že by se stal filantropem a dál už nic.

   Ukázal nám tím svou nekomečnou lásku a pak třetí den vstal z mrtvých a tím dal naději všem, kteří v něho věří, že i oni budou vzkříšeni a budou mít život věčný. Takže jeho oběť, kterou tak přesvědčivě ztvárnil Udo Kömer, má další rozměr - v naději.  Proto v této křížové cestě vidím víc než jen ty lidské hříchy a bolesti, ale vidím tam nesmírnou naději, kterou přinesl Ježíš.